Vláda poměrně dost překvapivě přežila a prosadila to, v co doufal kromě premiéra Nečase málokdo. Daňový balíček prošel sto jedna hlasy a lze předpokládat, že ani veta Senátu a prezidenta nezabrání tomu, že se příští rok zvedne DPH o jedno procento, dojde k vyššímu zdanění lidí s vysokými příjmy, stoupne daň z převodu nemovitostí, zruší se stropy u zdravotního pojištění a upraví se i další daňová legislativa.

Co je na tom asi jediné jednoznačně pozitivní, je skutečnost, že nedojde k dodatečným škrtům ve výdajích v rozsahu jedenačtyřiceti miliard, jak je na pondělní mimořádné zasedání vlády přinesl Miroslav Kalousek. Jejich dopad na ekonomiku a na životy spousty lidí by byl totiž mnohem tvrdší, než bude mírné zvýšení daní, které nás nyní po Novém roce čeká.

Pohyb DPH o jeden procentní bod vynese šestnáct miliard dodatečných daňových příjmů a samozřejmě ho lidé pocítí ve svých peněženkách. Možná méně při každodenních nákupech, ale více u plateb za energie či telekomunikační služby, kde to firmy hladce promítnou do své fakturace. Zde nelze pominout, že na účtu za elektřinu se řádově několikrát více promítne tragická politika minulých vlád s jejich podporou obnovitelných zdrojů. Dopady zelené politiky na domácnosti a firmy v příštím roce totiž přesáhnou cenu daňového balíčku dvojnásobně.

Živnostníci to odskáčou

Těžký život budou mít především malí a střední podnikatelé, kterým zdraží masivně vstupy, ale procentní navýšení DPH u svých zákazníků budou těžko prosazovat do cen, a tím se mohou dostávat do poměrně velkých problémů. Vláda, žel, ve svém zmítání se v neustálé politické křeči tohle vůbec neřeší, ač ten problém je vážný i proto, že tento sektor je dnes nejdůležitějším zaměstnavatelem v Česku. Ale zkrátka živnostníci na lobbování čas nemají, a tak budou zase platit jako první v řadě.

Poměrně málo diskutovanou a připomínkovanou změnou je faktická likvidace zbytků rovné daně v podobě tzv. solidárního příspěvku lidí s příjmy nad sto tisíc ve výši sedmiprocentního dodatečného zdanění a zrušení stropů na zdravotní pojištění. Ministru Kalouskovi nikdy rovná daň moc nevoněla, a tak ji rád odpískal. Jeho logice, kdy zdanění příjmů nad stropy pojištění má degresivní průběh, což považuje za nespravedlivé, lze jistě rozumět. Také to má nepochybně politický význam, protože bere levici část její daňové argumentace. Od jejích příprav brutálního zdanění ekonomicky aktivních lidí a firem po příštích volbách ji to však neodradí.

Co rebelům nevadilo

Co je však zcela špatně, je zrušení stropů na zdravotní pojištění. Míra solidarity v systému je extrémně vysoká a přesahuje poměry i ve velmi sociálně založených zemích, kde stropy existují, a to na zlomku české úrovně. Je to jen projev neschopnosti vlády prosadit včas rozsáhlé reformy zdravotnictví, které by zvýšily jeho efektivnost, a systém je dnes fakticky na mizině. Vláda tak zvolila typicky socialistické řešení – bohatí zaplatí za ostatní víc, než platí doposud. Kupodivu zrovna tohle žádný bojovník za správnou pravicovou politiku nenapadal.

V důchodovém pojištění stropy zůstanou, leč podoba reformy, která přes veto prezidenta bude evidentně stojedničkovou většinou uvedena v život, moc radosti vysoce kvalifikovaným zaměstnancům nepřinese. Její podoba sice způsobí to, že dostanou šanci přilepšit si na penzi oproti současnému zlodějskému systému, ale demografickou podstatu krize průběžného penzijního pojištění reforma neřeší, protože je velmi skromná a ještě ji opozice hrozí zrušit. Od reformy se odvrátil i jeden z nejvýznamnějších hráčů v oboru, nizozemská skupina ING, a tak i zde se spíše stmívá. Takže rozpočet bude sice v pořádku, ale na hluboké reformy si počkáme ještě jedno a půl volebního období.

MfD, 8.11.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro