Šedesát procent české populace jsou debilové, pravil před mnoha lety moudře Miloš Zeman a své rodné straně toto moudro patrně nějak zakódoval do DNA. Jinak lze totiž těžko pochopit jistotu, s níž se Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka pokoušejí přesvědčit národ svou inzercí i v poskytovaných rozhovorech, že oni byli ti fajnoví hospodáři se státními prostředky, zatímco Kalousek s Topolánkem zasekli v roce 2009 nezodpovědně do státních financí největší sekeru v dějinách o rozměru 192 miliard korun.

Pojďme počítat spolu, jak by se za podmínek dnešní ekonomiky dařilo ministru financí Sobotkovi.

Růst ekonomiky o jedno procento zvyšuje příjmy státního rozpočtu minimálně o dvanáct miliard korun, spíše o něco více. Lze tedy důvodně předpokládat, že opačný vývoj bude mít obdobný průběh. Ve skutečnosti má pokles výkonnosti o něco horší dopad.

Počítejme však s průběhem pro Sobotku příznivějším. Takže jeho první rozpočet pro rok 2003 skončil deficitem 109,1 miliardy při růstu HDP o 3,6 procenta. Loni ekonomika poklesla odhadem o čtyři procenta, což je růstový rozdíl 7,6 procentního bodu. To vynásobme dvanácti a přičtěme k oficiálnímu schodku. Dostaneme částku 200,3 miliardy, kterou by skončil první Sobotkův rozpočet, pokud by se ekonomika vyvíjela v roce 2003 stejně jako v roce 2009. V roce 2004 by rozpočet skončil cifrou minus 195,7, potom minus 179,9 a poslední Sobotkův rozpočet v roce 2006 by byl rekordním deficitem 227,2 miliardy korun. A to k tomu nepřičítáme nějakých pětadvacet miliard dodatečných protikrizových výdajů z roku 2009.

Ne že by snad byli naši pravicoví politici obzvláště přísnými šetřílky a nesmiřitelnými bojovníky s deficitem. Hluboký strukturální problém veřejných rozpočtů moc nepořešili, ale také na to neměli moc času a dostatečný mandát. Skuteční viníci maléru jsou však zcela evidentní.

A tak by měl exministr a zakladatel křesťanské platformy v ČSSD strávit pár hodin ve zpovědnici a vyznat se z pyšných lží a obelhávání bližního svého. A i po rozhřešení raději chodit kanálem.

Zpěváček za deset miliard

Silnice vedená Strážnickým Pomoravím, bude stát třináct miliard místo tří. Kvůli tomu, že prochází územím patřícím do jedné z mnoha chráněných ptačích oblastí Natura, které zabírají významnou část území Česka. Povede totiž tunelem.

V době, kdy ministerstvo financí obrací každou pětikorunu a čertví, jak ještě dlouho bude na důchody, je to zpráva více než pozoruhodná.

Nehledě na denně kritizované ceny našich dálnic, údajně dvakrát dražší než jinde v Evropě. Když autor tohoto textu před pár lety hovořil s vysokým manažerem jedné stavební firmy o ceně ostravské dálnice ve srovnání s tou rozvadovskou, hlavní ostravsky jadrný argument tehdy zněl: „No jo, ale v té době jsme znali jeleny, ale ještě ne žaby. A dneska? Dneska maš na staveništi blatouch a miliarda je v p.....“

Ne že by ptáčci i jiní živáčkové neměli požívat vydatné ochrany.

Jen by také někdy měl být porovnán objem takto vynaložených peněz s celkovým efektem. Asi by měl někdo zkontrolovat, zda těmi průchody pro zvěř budovanými pod dálničními stavbami za miliardy vůbec někdy nějaké zvířátko prošlo. Podle toho, jak jsou zarostlé, to muselo být něco maximálně o velikosti myši. Také by měl někdo doložit, že miliardové protihlukové stěny uprostřed lesa mají jiný efekt, než že na jejich stavbě kdosi slušně vydělal.

V době, kdy v centru Prahy kolem Olšanských hřbitovů běhají v noci zajíci a ornitologové monitorují, jak se do měst stěhují ptáci kdysi vysloveně lesní a plaší, lze určitě pochybovat o tom, zda jsou skutečně strážničtí ptáci tak stresovaní tím, že někudy vede silnice a po ní jezdí auta. A zda ve skutečnosti nejde o velkou malou domů. Jen trochu natřenou nazeleno, aby ji nebylo tak vidět.

MfD, 25.1.2010