Aby fungoval hypotetický průmysl 5.0, bude se muset leccos změnit. Jen člověk se nezmění

Průmysl 4.0 jsme zvládli, neboť máme vypracovaný koncept a byla ustavena tripartitní grémia na bázi byznys – vláda – akademici, hurá. Není tudíž čeho se obávat a duha se klene na obloze růžové barvy, dvakrát hurá. Není proto na čase přemýšlet o průmyslu 5.0?

Připomenu, že jedničkou je nyní klasifikován historický průmysl založený na síle vody a páry, dvojka označuje masovou, najmě pak pásovou výrobu a průmysl 3.0 přivedl do výroby počítače a roboty. Čtyřka byla předvedena coby koncept na veletrhu v Hannoveru před čtyřmi lety. Předpokládá inteligentní digitální propojení středisek výroby se spotřebou a postupné vytlačování pracovní síly kybernetickými systémy. Otevřelo se široké pole pro učenou spekulaci a vytváření konceptů na dekády dopředu. Ano, hodně to připomíná smršť akademického tlachání o vzdělanostní ekonomice.

Racionální jádro

Trend je zjevný. Fyzickou lidskou práci nahrazují automaty a počítačové systémy přebírají i kontrolní, diagnostickou a v jisté míře i rozhodovací činnost. Zatím to nepůsobí sociální problémy. V naší zemi nezaměstnanost klesla na hodnotu 3,5 procenta – údaj z loňského prosince, letos mírně stoupla, ale v květnu opět činila jen 4,1 procenta. Nové systémy kupodivu pracovní příležitosti vytvářejí, místo aby je likvidovaly. To ovšem má svoje limity. Vladimír Špidla, který se problematikou dlouhodobě zabývá, varuje před 53procentní ztrátou pracovních příležitostí. Je to vize spíš reálná než planě katastrofická. Vždyť i ty optimistické predikce předpokládají, že nově vytvořená pracovní místa budou předpokládat a vyžadovat vysokou kvalifikaci. To je ale v příkrém rozporu hlavně se současným vývojem ve školství. Bez ohledu na to, co kdo píše do konceptů, vývoj pokračuje a cesta k inteligentní produkci je zřejmá.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o naplnění snů komunistických plánovačů. Ti sice způsobili úpadek a devastaci produkce, ale proklamovaný cíl byl jistě jiný, měla to být čistě racionální výroba zaměřená na uspokojení potřeb obyvatelstva. Skřípění a havárie systému se vysvětlovalo nedostatky ve sběru informací a jejich přenosu do praxe. Je to ironie, a jistě by to potěšilo profesora Northcote Parkinsona, že československá plánovací komise si postavila obrovskou budovu pro obří počítač v době, kdy se režim hroutil a ona stála těsně před svým zrušením. Nezdá se však, že by toto hrozilo. Trend označovaný za průmysl 4.0 nevede k centralizaci. Produkce se naopak atomizuje a v krajním případě se přemisťuje do domácností – technologie domácích 3D tiskáren je ukázka tohoto konceptu.

Ráj na zemi nevznikne

Co by tedy mohl být ten průmysl 5.0? Dosavadní etapy byly vždy naplněním snah etapy předchozí. Představme si tedy veškerou výrobu pod správou a pod kontrolou umělé inteligence. Pak bude těch Špidlových 53 procent vypadat jako směšně optimistický odhad. Pracovní příležitost pro člověka ještě dlouho zůstane ve službách a určitě se bude rozvíjet sdílená ekonomika. Přesto se změní pohled na roli člověka v pracovním cyklu. Dnes pokládáme za normální, že člověk v dospělém věku pracuje. Není důvod, proč by tomu tak mělo být na věky věků. Normální bude nepracovat. S tím je ovšem spojena poťouchlá otázka, z čeho budou ti lidé žít a jak budou žít.

V diskusích o průmyslu 4.0 vzbudil pozornost Bill Gates svou poznámkou, že bude třeba uvalit zvláštní daň na roboty. Ohlas byl vesměs negativní, nicméně jeho postřeh také má racionální jádro. Už dnes tvoří mandatorní výdaje skoro 60 procent rozpočtu a důchody a sociální výdaje tvoří jejich rozhodující položku. Gates by tedy svou robotí daní zvýšil příjmy státu a ten by pak mohl krýt růst sociálních výdajů.

Fungující systém by musel stát na jiných základech. Dnešní podpora v nezaměstnanosti je ohromná sociální vymoženost. Nicméně je vnímána jako charita pro mimořádnou situaci a vyvolává i reakce negativní. Ze strany příjemce proto, že příjemce ji bude vždy pokládat za malou, a ze strany části veřejnosti je tu nevraživost vůči těm, kteří dávky pobírají takzvaně neprávem.

Aby ten hypotetický průmysl 5.0 fungoval, bude se muset tento vztah změnit. Nárok na prostředky k životu bude tak přirozený, jako nám připadá zaručené, že z kohoutku teče voda. Nedojde se k tomu hned. Součástí té cesty je zkracování pracovní doby. Čtyřdenní, ale z praktického hlediska výhodnější třídenní pracovní týden bude významný krok. Už dnes se předpokládá třicetiprocentní zvýšení produktivity práce nasazením inteligentních robotických systémů. Bude to znamenat, že výrobky budou levnější, dostupnější – a lidé si budou moci dovolit kratší pracovní dobu.

Ať ale uvažujeme o možnostech vývoje jakkoli, jedno se dá vyloučit s jistotou. Určitě nevznikne ráj na zemi. Nespokojenost je trvalá složka lidské povahy. Ustupuje jen v řídkých okamžicích evidentní změny k lepšímu, ale je to jev dočasný, jakmile změna přestane být změnou a je vnímána jako trvalý stav, nespokojenost nastoupí na své místo. Budiž toto konstatování jako útěcha, že i za sto, za dvě stě let bude v tomto ohledu svět naprosto stejný, jaký je dnes.

LN, 15.7.2017