Země eurozóny půjčí Řecku až třicet miliard eur za nižší než tržní úrok. Tahle zpráva ze včerejška nebyla nečekaná, byť se na ni čekalo už hezkých pár týdnů. A co se nyní bude dít? To je otázka, na kterou dají odpověď finanční trhy opět až v řádu mnoha týdnů. Pro nejbližší období je nejspíše odvrácena hrozba, že Řecko prohlásí, že není schopno splácet své dluhy, a situace se trochu uklidní. Země také nejspíše začne tento úvěr čerpat, nebo využije již existující nabídky Mezinárodního měnového fondu, který bude postupovat ve spolupráci s EU.

Jenže i když Řecko pro letošek vyřeší svůj problém s nezbytným půjčováním desítek miliard eur, situace země se fakticky nijak nezmění. A to dokonce ani v případě, že se podaří letos stlačit schodek rozpočtu na polovinu loňských téměř třinácti procent. Celkový státní dluh v rozsahu 130 a možná až 150 procent hrubého domácího produktu (čert věř řeckým statistikám) je pro zemi neúnosný. Obsluha dluhu, tedy placení úroků, fakticky znemožňuje nějaké narovnání řeckých veřejných rozpočtů v jakékoli dohledné době a řecký dluh bude růst dál. Navíc opravdu drastická rozpočtová restrikce zabrzdí řeckou ekonomiku, a tak je otázka, jak se budou vyvíjet výnosy řeckých daní příští rok a kde vzniknou ta ohniska nové, konkurenceschopné řecké ekonomiky. Řekové by měli začít prodávat vše, co prodat jde, a z toho umořovat státní dluh. Jenže majetku řeckého státu není rozhodně nazbyt a možné výnosy jsou ve srovnání s dluhem opravdu zanedbatelné. Jedovaté připomínky německého bulvárního tisku navrhující prodej aténské Akropole či některých ostrovů v tomhle světle nejsou až tak nerealistické.

Kolikrát ještě bude eurozóna ochotna půjčit třicet miliard eur? Nejspíše se jí do opakování chtít nebude. Ale z výše uvedeného je celkem jasné, že Řekové se z téhle kaše sami opravdu vylížou jen sotva. A příští rok si půjdou na finanční trhy pro nové půjčky v dosud neznámé výši. Může to být padesát, ale i sto miliard eur, protožemísto splatných starých dluhopisů je nutno vydat nové. Kolik z toho dodá Německo, Francie či Slovensko? A má to za této souvislosti vůbec nějaký smysl?

Pokud se evropské vlády dohodnou, že žádná ze zemí platících eurem nemůže zbankrotovat, tak jaký bude nakonec výsledek? Nebude jiný než u velkých bank, které donedávna financovaly extrémně riskantní finanční operace a před bankrotem je zachránily jen mnohasetmiliardové injekce vlád v Evropě i USA. Jenže tady ten morální hazard nakonec nebude mít kdo zaplatit. Vždyť kdo by měl na ony injekce? Byť by tu Eiffelovku Číňané nakonec nejspíš koupili...

Proto byla mezistátní finanční pomoc uvnitř eurozóny podle původních pravidel fungování eura striktně zakázána. Včera byl zákaz definitivně zrušen. Pro Řecko je to opravdu jen malý a příliš krátký krůček k záchraně. Ale pro euro a země, které ho používají, je to velký skok. Jenže ví dnes někdo kam?

MfD, 12.4.2010

Autor je komentátor MF Dnes