Zdraví bude potřeba, protože reformy, které by dokázaly zdravotnictví udržet ve financovatelném stavu, jdou evidentně k ledu. A i ta maličká regulace ve formě třicetikorunových poplatků to má hodně nahnuté. Nejspíše nás čeká omezení přístupu k nejmodernějším lékům a léčebným metodám či delší čekání na plánované operace - jako to bylo za ministrování Davida Ratha. Leč tahle destrukce bude postupovat poměrně pomalu a ještě bude, snad, šance na reparát.

S tím štěstím je to naléhavější.

Když budou mít štěstí automobilky a prodají alespoň tolik aut, aby udržely v provozu celé závody, tak budou mít štěstí i zaměstnanci, kterým nebude hrozit plošné masové propouštění. Snad budou mít štěstí malí a střední podnikatelé a banky otevřou trezory k úvěrování dříve, než bude v ředitelně sedět insolvenční správce a dělat soupis firemního majetku určeného k prodeji.

V tom případě budou mít štěstí i dodavatelé těchto firem, protože jim zůstane naděje na zaplacení jejich faktur, byť s mnohatýdenním či mnohaměsíčním zpožděním. Zdá se totiž nevyhnutelné, že platební kázeň vlivem potíží s hotovostí notně upadne. Kdo si pamatuje, co se dělo v druhé polovině devadesátých let, ví, co ho čeká.

Burzovní spekulanti budou mít štěstí, pokud se akciové trhy zvednou a začnou splácet náklady na tu paseku, kterou zvládly udělat od letošního září. Exportéři mají na štěstí zaděláno, protože koruna proti euru oslabuje a lepší kurz jim může vynahradit alespoň část propadu nových zakázek.

Ale štěstí budou potřebovat i naši elitní vojáci v Afghánistánu, když přečkají bez úhony útok největší opoziční strany v zemi na naše spojenecké závazky při parlamentním hlasování o zahraničních misích v předvánočním týdnu.

Je však otázkou, zda to přání hodně zdraví a štěstí vyslovují všichni úplně upřímně. Jiří Paroubek nyní postupuje osvědčeným způsobem "čím hůře, tím lépe". A tudíž nám ostatním asi moc štěstí nepřeje. Pár velkých bankrotů by určitě uvítal a je to znát. Nelze se mu tak moc divit, protože třeba Miloš Zeman v roce 1998 použil stejnou strategii s velkým úspěchem - a pak využil konjunktury po měnové krizi, která mimochodem přišla zcela zákonitě, a tím, že nic tak dramaticky nepokazil, se stal v očích mnohých nejúspěšnějším premiérem Česka všech dob.

To Paroubek situaci trochu podceňuje. I kdyby se mu podařilo povalit vládu a vyvolat brzké volby, v nichž by slavně vyhrál, k úspěšnému vládnutí bude mít daleko. Strana pod jeho vedením prezentuje zásady hospodářské politiky dosti chaoticky. Návrhy na řešení krize jsou hodně sporné a například nápad na zvyšování koupěschopné poptávky prostřednictvím zvyšování daní pro bohatší spoluobčany je opravdu v ekonomické teorii kuriozitou.

I kdyby se však zachoval jako Zeman před deseti lety, tak oživení do české ekonomiky hned tak nepřijde.

Tahle krize neuvolňuje zdroje blokované v neúspěšně privatizovaných firmách. Jde o krizi přicházející zvenku a Evropa si v ní pohoví nejspíše delší čas. Příliv investic do montoven, který zvedal ekonomiku po roce 2000, dnes také nelze čekat, protože platy v Česku citelně stouply. Navíc v utrácení budou Paroubka brzdit finanční trhy, protože i státy si budou v nejbližším roce až dvou půjčovat dost obtížně a za vysoký úrok. A tak jediné, co by pro předsedu ČSSD bylo dobré na převzetí moci, je možnost položit palec na příliv peněz z Evropské unie - a prostřednictvím rozdělování peněz na různé potřebné (nebo naopak hodně podivné) projekty učinit některé lidi doopravdy šťastnými. A tak jim tedy toto štěstí k letošním svátkům přejme, či nepřejme, každý podle libosti.

MfD, 23.12.2008