Zřejmě další oblastí, na které se bohužel eurounijní potentáti rozhodli demonstrovat zhoubný vliv regulací, je nákladní automobilová doprava.

Přesně podle známého rčení „Funguje to? Zdaň to. Ještě to funguje? Reguluj to. Už to nefunguje? Dej tomu dotaci“, kdy se evropští byrokrati právě nacházejí v etapě „Reguluj to“, plánuje v květnu Evropská komise představit podrobnosti jednotného scénáře pro všechny členské státy, které budou upravovat mzdu řidičů kamionů v zahraničí. Řidiči by měli pobírat přinejmenším minimální mzdu té země, ve které se právě nacházejí. Jsem moc zvědav, s jakou ochotou budou firmy z Východu dopravovat zboží do takového Lucemburska, kde je daleko nejvyšší minimální mzda v Evropě.

A nejen to. Již v lednu zakázal evropský soudní dvůr, sídlící právě v Lucembursku, aby řidiči kamionů trávili „běžný týdenní odpočinek“, tj. povinnou 45hodinovou pauzu po šesti dnech za volantem, ve vozidle, jak byli dosud zvyklí. Rozsudek jasně vypovídá, jak dalece jsou slovutní soudci Evropského soudního dvora odtrženi od reality. Kam asi mají řidiči kamionů jezdit spát? Že by do hotelů, které se vesměs nacházejí ve městech, kde často platí o víkendech, kterých se toto rozhodnutí hlavně týká, zákaz vjezdu kamionů? Nebo si s sebou mají vozit stany, popř. pouze spacáky? Co ale v zimě? A další problém: v Evropě není dostatek parkovacích kapacit, kde by si mohli kamion nechat bez dozoru, aniž by riskovali, že se z něj něco ztratí.

Podle závěrů evropského soudního dvora nařízení členským zemím dokonce předepisuje, aby za porušení zákazu trávit velkou pauzu v kamionu ukládaly řidičům sankce. Jejich výši si však už mohou stanovit podle svého. „V České republice hrozí řidiči pokuta ve výši až 10 tisíc korun. Dopravci až 350 tisíc korun,“ informuje mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold. V Belgii může pokuta za porušení zákazu vyšplhat až na 1800 eur, což je zhruba 46 tisíc korun. V Německu za každou hodinu, kterou strávil řidič protizákonně v kabině, dostane pokutu 60 eur, jeho zaměstnavatel pak trojnásobek. S nejtvrdšími tresty počítá za porušení zákazu francouzský zákon. Podle něj může řidičům za přespání v kabině hrozit pokuta až 30 tisíc eur, tedy necelých 800 tisíc korun, nebo dokonce rok vězení. Koho to překvapuje že, vždyť právě francouzské vlády hrály vždy v regulování a dotování prim.

Nikdo asi nebude pochybovat, že důvodem těchto regulací je konkurence levnější pracovní síly a tím pádem i firem z tzv. Východní Evropy, které ukously hodně zakázek firmám na Západě, kde si mnohdy odboráři vybojovali zvýšení mezd na úroveň, která činí jejich práci neschopnou konkurence. Nákladní automobilová doprava zůstala vedle málo významné dopravy říční tím segmentem dopravy, kde stále ještě dobře fungují tržní mechanismy a kde nejsou potřeba - i navzdory zatímním regulacím - žádné dotace. Není divu, že je proto bruselským regulovčíkům trnem v oku. Ostatně automobiloví dopravci nebyli nikde na světě stoupenci levice, stačí vzpomenout, že právě jejich stávky byly zdrojem velkých potíží např. soudruha Allendeho v Chile.

V jednom lze však rozhodnutí Evropského soudního dvora vnímat i pozitivně. Jeho nesmyslnost je dalším hřebíčkem do rakve důvěryhodnosti v evropské instituce, kterou v ně ještě nějaká část občanů z pro mě nepochopitelných důvodů chová. Jak je tato skupina velká, zjistíme za rok – při volbách do Evropského parlamentu.

Autor je člen Republikového výboru Svobodných