Výroba se dnes vyplácí, ale zemědělce čeká cenová válka

Jestli lze nějakou zemědělskou komoditu označit pro zemědělce za fatálně strategickou, pak je to právě mléko. Jako téměř jediné totiž zajišťuje kontinuální cash flow, tedy denní příjem peněz, neboť se denně produkuje. Právě proto jsou ale ti, kteří mléko vyrábějí, tak citliví na pohyby jeho cen.

V současné době přitom mohou být zemědělci na celém světě celkem spokojeni, neboť ceny mléka vytrvale a všude rostou, což platí jak pro celou EU, tak i pro naši zemi. V praxi se v ČR zvyšují ceny už dvanáctý měsíc v řadě, podle posledních údajů dosáhla průměrná cena za litr mléka, kterou zpracovatelé platí prvovýrobcům, za letošní červenec 8,36 koruny za litr. Dlužno přitom říci, že z nových členských zemí dostávají naši producenti mléka od mlékáren druhou nejvyšší cenu v EU, a neplatí tedy ani náhodou teze, jak je produkce mléka v ČRvsoučasné době ztrátová. To by totiž musela být ztrátová téměř v celé Evropě.

Je vhodné si připomenout, že také za celý loňský rok byla výroba mléka v naší zemi mírně zisková. Podle Ústavu zemědělských a ekonomickým informací činila rentabilita výroby mléka v ČR v loňském roce v průměru 4,3 procenta. Průměrná celoroční cena byla loni 7,67 koruny za litr, k příjmům zemědělců za tuto komoditu je ale třeba započítat další 1,25 koruny, což jsou přímé a nepřímé dotace spojené s výrobou mléka rozpočtené na litr. Převedenímna současný stav to znamená, že zemědělci u nás získávají za litr mléka přes devět padesát, což je ale částka, za kterou se musí vyplatit mléko "dělat". Kdo to za takovou částku nesvede, měl by skutečně svou produkci mléka ukončit.

Perspektivní produkce mléka

Tím hrozí například Agrární komora ČR, skutečnost je ale zcela opačná. Podle posledního vydání bulletinu Státního zemědělského intervenčního fondu týkajícího se trhu s mlékem se jen za první polovinu letošního roku zvýšily proti loňskému roku stavy dojných krav zhruba o 6000 kusů, a dále rostou. Což znamená, že v produkci mléka spatřují i naši zemědělci perspektivu. Důležité je přitom, že se stavy dojných krav zvýšily letos poprvé za mnoho posledních let, což je obecně dobrá zpráva i v kontextu s deklarovaným cílem rozvojové strategie českého zemědělství pro období 2014 až 2020, která počítá s podporou a navýšením domácí živočišné produkce.

Ceny mléka navíc podle všeho ještě porostou. Hlavním důvodem je propad letošní produkce Austrálie a Nového Zélandu, který znamená větší poptávku po evropském mléce na asijském kontinentu. Vyšší poptávka zároveň znamená tomu adekvátní nižší nabídku a za takového stavu se ceny čehokoli logicky zvyšují. Otázka ale je, jak dlouho. Propad australské produkce byl dán především nepřízní počasí, což znamená, že se již v následujících měsících nemusí další propad konat. Zachránit objem odbytu mléka a z něj vyráběných mlékárenských produktů tak může jen dalším nárůstem jejich konzumace spotřebitel. To se mimochodem právě v naší zemi děje, spotřeba mléka a mlékárenských výrobků stoupá, a jde tak v praxi o další důvod k možnému růstu výkupních cen mléka. Zvyšovat spotřebu do nekonečna ale také nelze, spíše se zdá, že spotřeba mlékárenských výrobků v ČR je na vrcholu svého potenciálu. Stoupající ceny navíc dříve či později, spíše však dříve, spotřebu zase omezí. To především by měli mít zemědělci na mysli, požadují-li za svou produkci více peněz.

Na druhou stranu je pravda, že spotřebitelské ceny mlékárenských výrobků v ČR vzrostly o hodně více než ceny placené za mléko zemědělcům. Stejně jako v případě jablek, kdy maloobchod za situace, kdy ještě nebyla k dispozici nabídka čerstvého ovoce z letošní zahraniční i domácí produkce, zneužil nedostatek nejprodávanějšího ovoce na našem trhu a vyšrouboval ceny až k 60 korunám za kilogram, využívají prodejci současného zájmu spotřebitele o mlékárenskou produkci i v této komoditě. Spotřebitelské ceny mléka kolem 19 korun za kilogram jsou nepochybně mírně nadsazené, zejména z pohledu koupěschopné poptávky v ČR. A to i přesto, že náklady nerostou jen zemědělcům, ale i mlékárnám a samozřejmě i maloobchodu, takže je naivní domnívat se, že se spotřebitelské ceny zvýší pouze o tolik, o kolik se zvýší výkupní ceny mléka od zemědělců. Vždy to musí být o dost více, kardinální otázkou je, a o tom je hlavně současná diskuse, co lze ještě označit za spravedlivou dělbu zisků jednotlivých článků výroby a prodeje potravin.

Kdo chce víc, nemá nic

Zemědělci, výrobci mlékárenských produktů i obchodníci působící na našem trhu by však měli mít kromě snahy o maximalizaci svých zisků na mysli ještě jeden, celoevropsky strategický záměr - totiž přípravu na cenovou válku poté, co bude na úrovni EU ukončen současný systém mléčných kvót. Tím padnou jak na národní, tak na individuální úrovni stanovené závazně nepřekročitelné objemy produkce mléka a rozpoutá se souboj o dobývání nových trhů. Je přitom zcela zřejmé, že půjde především o cenovou válku a uspěje v ní zejména ten, kdo dokáže spotřebiteli nabídnout cenově a zároveň kvalitou přijatelné mlékárenské produkty. Zájem na tom, aby se v této konkurenci prosadily co nejvíce výrobky domácí provenience, by měly mít všechny články potravinářského řetězce. Což v praxi znamená, že by producenti suroviny - zemědělci - neměli tlačit na ceny více, než je únosné, mlékárny by si měly v případě rozumné cenové nabídky více hlídat mléko vyrobené na vlastním trhu a maloobchod by si na mlékárenských výrobcích neměl hojit své ekonomické bolístky. Už proto, že mléko patří mezi komodity, které lze v jakékoli zemi EU vyrábět, nebo proto, že jde o surovinu, která není vhodná pro delší transporty, například při převážení z jedné země do druhé.

Současná situace růstu cen mléka jako suroviny, mléka jako potraviny i mlékárenských výrobků v maloobchodech ještě sice zřejmě nějakou dobu, možná do konce kalendářního roku potrvá, dříve či později ale dojde k obratu tohoto vývoje. Důvodem bude nepochybně již zmíněný konec systému kvót v EU i oživení australsko-novozélandského potenciálu a obecně celosvětový růst produkce mléka. Na místě je tak připomenout si - a to pro každého - znění známého lidového přísloví: Kdo chce víc, nemá nic.

LN, 28.8.2013