Ostravsko půjde slzavým údolím. Stát už udělal dost

Těžební společnost New World Resources, která vlastní černouhelnou firmu OKD, měla v prvním pololetí čistou ztrátu 10,2 miliardy korun. Firma přesto plánuje vytěžit devět až deset milionů tun uhlí a vyrobit 700 tisíc tun koksu.

O tom, že Ostravsko čeká těžká zkouška, se mluví už dlouho. Včera ohlášené miliardové ztráty proto informované nepřekvapily.

Doly patřící českému miliardáři Zdeňku Bakalovi jsou v situaci, která se většinou nedá ekonomicky přežít. Přírodní podmínky diktují firmě vysoké náklady na těžbu. Tak vysoké, že světové ceny černého uhlí jsou momentálně hluboko pod nimi, takže je o dost pravděpodobnější, že pod nimi i zůstanou. A to po hodně dlouhou dobu. Podnik je přitom zatížen dluhy ve výši kolem dvaceti miliard korun, které musí obsluhovat, a potřebuje na to hotovost. Konec by tudíž mohl být i velmi rychlý.

Při hledání příčin této poměrně dlouhodobé situace se často opakuje fakt, že během krize podstatně klesla poptávka po koksovatelném uhlí, protože v krizi je celé hutnictví a poptávka po oceli je nízká. Energetické černé uhlí také moc nefrčí, a tak není divu, že doly trpí a otázka jejich přežití je nalézána v oživení ekonomiky a v růstu poptávky především po oceli.

Břidlicová rána do vazu

Problém životaschopnosti dolů je však složitější a nelze ho redukovat jen na cyklický výkyv na trhu s černým uhlím. Je nesporným faktem, že nástup břidlicového plynu v USA stlačuje ceny energetických komodit, a je velmi nepravděpodobné, že by se ceny mohly vrátit tam, kde byly kdysi. A ostravské doly byly, jsou a vždy budou z hlediska nákladů velmi drahé, takže mohou prosperovat jen při velmi vysokých cenách uhlí, jejichž dosažení se v současnosti jeví jako nedostižný sen. Je tedy velmi pravděpodobné, že doly čekají zlé časy. Na rychlý krach to sice zatím není, ale je jasné, že časovaná sociální bomba na Ostravsku byla odjištěna a tiká. Zneškodnit ji bude velmi obtížné, ne-li nemožné. Zvláště závažné je, že k nezaměstnaným horníkům se začas mohou přidat i hutníci, protože ani ostravským hutím se nedýchá dobře.

Na obzoru sociální katastrofa?

Jako by se vracel počátek 90. let, kdy těžký průmysl na Ostravsku procházel nevyhnutelnou restrukturalizací a na dlažbě se během pár let ocitly desítky tisíc lidí. Tehdy se podařilo nově vznikajícím firmám ve službách, stavebnictví i dalším drobném podnikání dát velké části lidí práci. Jenže to se těžko bude opakovat, protože tenkrát byla právě poptávka po nejrůznějších službách živnostníků zcela nenasycena a celý sektor malého a středního podnikání teprve vznikal. Dnes tito podnikatelé a malé podniky v potu a slzách bojují o přežití, takže se tady velká zásobárna pracovních míst určitě nenajde.

Čeká tedy Ostravsko nevyhnutelná sociální katastrofa? A dá se s tím něco dělat? Místní politici propadají panice a například ostravský sociálnědemokratický primátor Petr Kajnar navrhuje v rozhovoru pro Hospodářské noviny, aby nejproblémovější část OKD, Důl Paskov, odkoupil stát a jeho ztrátový provoz dotoval stamiliony ročně, protože je to levnější než lidem vyplácet sociální dávky.

Vzhledem k tomu, co Ostravsku hrozí, se mu asi nelze divit. Nicméně tudy cesta opravdu nevede. Slzavým údolím bude třeba projít. Stát už pro Ostravsko udělal dost.

Z kdysi dopravně obtížně dostupného kraje dnes region vybavený rychlostními komunikacemi jako žádný jiný. Vlakem lze dojet do Prahy za tři hodiny. Miliardy padly na podporu investice korejské automobilky Hyundai a další spolykaly nejrůznější průmyslové zóny. Univerzita v Ostravě je na solidní úrovni a produkuje nepochybně na trhu uplatnitelné absolventy.

Navíc, vzdor katastrofickým scénářům, se doly rozhodně nevypaří jako po jaderném výbuchu. Velká část provozů bude nadále fungovat, možná pod jiným majitelem. Navíc průmyslový region od Ostravy po polské Katovice je jedním z nejhustěji osídlených území v Evropě, a nabízí tak mimořádné podnikatelské příležitosti. Je proto namístě očekávat, že by Ostravané měli první pomoc hledat na konci své paže. Stát již udělal opravdu dost.

A jestli je na koho se zlobit, tak na toho, kdo doly prodal investorovi, který není uhlobaron, ale investiční bankéř, a proto z nich vždy chtěl těžit peníze více než uhlí. Zisky a načerpané půjčky tudíž neinvestoval v regionu do perspektivních projektů, které by vytvořily nová pracovní místa náhradou za ta, která musí zaniknout. Použil je jinde a zase se slušným ziskem.

Voličské preference však nenaznačují, že by si Ostravané pamatovali, že to byli sociálnědemokratičtí politici od Miloše Zemana po Bohuslava Sobotku, kteří při této privatizaci svítili. Krátká paměť je prostě v Česku největší politický kapitál.

MfD, 23.8.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO