22.10.2020 | Svátek má Sabina


EKONOMIE: Uhozen neviditelnou rukou

12.4.2010

To je opravdu přiléhavý název recense Paula M. Barretta o knize "Crisis of Capitalist Democracy" (Richard A. Posner, Nakladatelství Harvard).
Název: Slapped by the invisible hand (Bloomberg Business Week, 15.3.2010)

Začíná upozorněním, že Posner začal pitvat krisi už roku 2008 knihou "A Failure of Capitalism" (Harvard, květen 2009) a shrnuje pak hlavní myšlenky teď recensované další knihy. Produktivní federální soudce a ekonom Chicagské university argumentuje, že síly soutěživosti inspirují finančníky k iracionálním risikům, zvláště riskují-li peníze jiných lidí. Nemůžeme jim věřit, že dají obecnému blahu přednost před zisky. Proto se do toho musí vložit vláda a omezit risika bankéřů a příležitostně napravit způsobenou škodu.

Podle Barretta má Posner enormní kredibilitu, když se dívá skepticky na Wall Street. Jako vlivný myslitel volného trhu pomáhal formovat antiregulační ideologii, která tolik inspirovala veřejnou politiku od roku 1980. Trochu pozdě příznává svůj omyl. Chicagská škola a její mocní přívrženci přesvědčovali sami sebe, že trhy byly perfektní, to jest samoregulační, a že vládní intervence do trhů ještě zhoršovaly situaci.

Barrett popisuje v recensi blíže Posnerovy názory a jeho kariéru. Posner pochybuje o schopnosti vlády vyrovnat se s pozdními následky - zvýšení veřejného dluhu a pokušením znehodnotit měnu inflací. Jeho hlubší obavou je, že politický systém není schopen promyslet a zpracovat lekce z krise. Společnost je podle něj z různých (v tomto výtahu nerozváděných) důvodů schopna prosadit jen neutrální, nekonfrontační reformu. Podle závěru Barrettovy recense se Posner zbavil otřepaných frází, ale v současné době nevidí důvod očekávat, že převládne odvaha nebo neotřelé, svěží myšlení.

Už ta recense (četli jste právě jen krátkou "upoutávku"), stojí rozhodně za přečtení. Já sámi jsem ovšem byl vždycky rozhodným stoupencem regulace a mohu si teď říct "no konečně", na rozdíl od slepých stoupenců katastrofální politiky bezpřívlastkového kapitalismu 19. století. Protože se mi ovšem nepodařilo prorazit kruhovou obranu medií kolem polistopadového establishmentu ("co von nám do toho bude z Holandska mluvit"), zkusil jsem to za vodou.

Začal jsem s krátkými texty pro rubriku Business Weeku Readers Report. Otištěny byly dva, jeden o následcích nijak nebrzděné imigrace hlavně Mexičanů pro Spojené státy, druhý byl shrnutím příčin katastrofálních výsledků politiky postsocialistických států po rozpadu komunistických vlád. Základním principem tohoto druhého článku bylo konstatování, že západní ekonomové neměli nikdy ani ponětí, co je to reálná socialistická ekonomika, a že tato znalost byla nezbytnou podmínkou pro pokusy ji zreformovat. Čili že pokusy naroubovat soudobý kapitalismus na zcela rozloženou a nemocnou postsocialistickou společnost byl z mého hlediska šílený nápad. Ha, socka, řekne si anonymní internetový komentátor. Je ovšem pozoruhodné že takové socce redakce Business Weeku nejen příspěvek otiskla, ale navíc vysadila větu o neznalosti západních ekonomů do čela rubriky.

Redakci Business Weeku jsem posílal čas od času také trochu delší texty - komentáře k článkům v BW. Tyto mé komentáře nebyly publikovány, ale příslušní redaktoři je dostávali na stůl. To neznamená, že s nimi museli nutně souhlasit, ale že jim to asi stálo za to je číst. Až to v roce 2008 došlo tak daleko, že mi tehdejší president BW napsal, cituji doslova:" As a valuable member of the Business Week community, your input matters. That's why I'm pleased to extend this invitation to you to join our exclusive research panel, the BusinessWeek Market Advisory Board. We seek the voices of opinion leaders, like you, to shed light on critical business issues."

No neberte to, že. Však jsem to také nevzal. Podíval jsem se na to trochu blíže a zjistil jsem, že bych jim moc platný nebyl. Slušně jsem poděkoval a slíbil, že jim jako dosud napíšu, kdybych měl něco, co by je mohlo zajímat.

Ale vraťme se domů a do dneška. Bilancování polistopadových let už začalo a hrozí, že to dopadne přibližně stejně tak, jak to Posner předpokládá pro Spojené státy. U nás to bude ovšem trochu složitější. Snad si někdo vzpomene na okřídlený výrok Billa Clintona: "It's economy, stupid." Mám pocit, že by to dnes mohlo být spíš "it isn't economy, stupid".

A ty odstavce o Business Weeku jsou jen malá pozornost pro anonymní komentátory, kteří mně občas srdečně nadávali nelámajíce si hlavu s obsahem článků a také všem českým mediím, která naopak o mých komentářích či knihách velmi zdvořile mlčela a mlčí, a právem, jen si je přečtěte. Má kniha se dá koupit, ale i vypůjčit v některých knihovnách. Pro seriosní bilancování by vám mohla být užitečná.

A ještě něco: uvědomte si, že náš polistopadový hospodářský systém je produktem spolupráce západních ekonomických institucí a expertů, kteří neměli ani ponětí o reálném socialistickém systému a postsocialistikých vládnoucích kruhů, které naopak neměly tušení o ledačems, ale zvláště o tom, co to ten soudobý kapitalismus ve skutečnosti je. Aspoň se přestanete divit, že to u nás vypadá, tak jak to vypadá. Přiléhavě se o tom předem vyjádřil už Ján Kollár (1793-1852) ve druhé sloce svého 76. sonetu:

Bláznovství jest chtíti nemistrovnou
Rukou měřiť běhy měsíčné,
Jako k plesu nohy necvičné
Pokoušeti pro pochvalu skrovnou:








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.