Měl to být den, který se zapíše do análu dějin, den, ve kterém se v Ingolstadtu (SRN) shromáždili pánové ve svátečním z daleka i blízka, aby byli přítomni historického počinu v boji za záchranu planety.

Památný se ten den skutečně stal - ale pouze pro přítomné a zainteresované, kteří udělali vše pro to, aby se zvěst o tom, co se tento den přihodilo, nerozšířila na veřejnosti.

Co se stalo? Nic více a nic méně, než že shořel další sen klimaalarmistů a profitérů. Doslova.

CityAirbus

V březnu 2019 se měl v Ingolstadtu za jásotu přítomných zvednout k obloze dopravní prostředek budoucnosti: dron osobní dopravy, City Airbus, vzdušné taxi. Samozřejmě bezemisní.

Osm elektrických motorů á 100 kW mělo dronu vážícímu 2200 kg (baterie 700 kg), s baterií 110 kWh umožnit letět rychlostí 120 km/h se čtyřmi pasažéry. Jenže stroj se nevznesl, zůstal zahalen v kouři na zemi.

Porovnejme CityAirbus s normálním, osvědčeným vrtulníkem, například Robinsonem R44, kterého bylo doposud vyrobeno 6 000 kusů. Má místo pro 4 osoby, motor o výkonu 183 kW a váží maximálně 1 100 kg . S tím dokáže letět 2 hodiny rychlostí 200 km/hod, přičemž spotřebuje 100 litrů paliva, to jest 75 kg. Při letu běží motor většinou na 75 % výkonu a celková spotřeba energie je pak 183 kW x 0,75 x 2 hodiny = 275 kWh. Osvědčený, ekonomický dopravní prostředek - jenže kouří. Spaluje fosilní palivo a náš život ohrožuje emisemi CO2. Kdybychom ho chtěli přestrojit na elektřinu, potřebovali bychom baterii 275 kWh. S třemi bateriemi Tesla á 84 kWh bychom měli skoro požadovanou energi, ale s váhou 3 x 540 kg = 1620 kg...

To je skoro o půl tuny více, než je limit vrtulníku, a asi tolik jako 20 pasažérů.

Proto CityAirbus.

I kdyby běžely elektrické motory – jako u R44 - na 75 %, tak by z baterie tahaly 8 x 75 kW = 600 kW a výše uvedená baterie (110 kWh) by byla za 11 minut vybitá.

Je otázkou, proč se inženýři z Airbusu - určitě ne žádní hlupáci - do tohoto předem ztraceného projektu pustili. Jistě, jejich firmu to nic (kromě renomé) nestálo: 15 milionů eur od vlády krylo náklady projektu. Ale přesto...

„Normální“ letadlo letí, protože vzdušný proud vytváří (za letu) na nosných plochách vztlak („Lift“) kompenzující váhu letadla. Tento Lift má ale svou cenu a tím je vzdušný odpor („Drag“), který musí být překonán motorem. Konstruktéři se samozřejmě snaží stavět letadla s velkýn Liftem a malým Dragem, u dopravních letadel se dnes jedná o poměr Lift/Drag kolem 15. Samozřejmě při tom hraje velkou roli váha, a proto se letadla dělají z hliníku či kompositních materiálů a ne z oceli jako auta.

Protože u auta není odpor vzduchu závislý na hmotnosti.

U vrtulníků – a drony nejsou nic jiného - není utvářen Lift vzdušným proudem, jinak by se nemohly vznášet na místě. Zde přichází Lift z impulzu vertikálního proudění vzduchu, vytvořeného rotorem. Při tom je spotřebováno enormně mnoho energie, proto se u vrtulníku šetří s každým kilogramem – ještě více, než u letadel.

Vraťme se k otázce, proč se vůbec inženýři z Airbusu do toho pustili: A proč ne? Udělali, co se po nich chtělo. Za peníze daňových poplatníku si pohráli a ověřili konstrukční možnosti. Ty zvládly, o tom není pochyb. Otázku energie nechali na.. na kom vlastně? Udělali to možná proto, aby těm politickým pitomcům ukázali, že přírodní zákony jsou zákony.

Závěr: Po roce vyhodnocování německá vláda - aniž by se její úředníci začervenali - projekt odpískala.

Přitom trochu chytrý středoškolák by jim již dopředu na A4 spočítal, že těch 15 milionů jsou peníze vyhozené do luftu. Do luftu..

Dle zahr. zdrojů zpracoval