EKOLOGIE: Státně důležité stavby je třeba posuzovat komplexně
Prakticky každá dálnice a stavba musí u nás projít procesem posuzování vlivů na životní prostředí, tak zvanou EIA podle zákona č. 100 z roku 2001. Povinné je posuzování několika variant stavby, u dálnic tras připravovaného projektu. Je to záležitost velmi dlouhodobá, letitá a vždy diskutabilní. Ve většině případů má každá doporučená varianta odpůrce v obcích, občanech i investorovi. Skutečností je, že každá z několika variant tras dálnice nějakým způsobem ovlivňuje přírodu i dotčené biotopy. Prakticky každá stavba narušuje životní prostředí, takže se většinou doporučuje ta nejméně škodlivá.
Skutečností je, že se jedná vždy o jednostranné posouzení vlivů na prostředí. Byl jsem jedním ze spoluautorů původního uvedeného zákona v roce 1992, a proto vnitřně nemohu souhlasit s pouhým a neustále cíleně zaměřovaným ekologickým posuzováním. Dochází tak v mnoha případech k vyvozování zcela neobjektivních závěrů. Státně důležité stavby, ke kterým výstavba dálnice rozhodně patří, by měly procházet komplexním auditem se souběžným posuzováním příslušných ekonomických a sociálních dopadů. U tras dálnic jsou přece významné i vlivy bezpečnosti, úspory pohonných hmot a řada dalších faktorů.
Podle všech postulátů a směrnic Evropské komise je módně užívaný výraz „udržitelný rozvoj“ uceleným a komplexním vyjádřením ekonomických, sociálních a ekologických vztahů. Jsou v ČR skutečně neustále tak bezvýznamné?
Konečně by měl některý rozumný ministr vysvětlit vládě, že pouhé jednostranné posuzování ekologických vlivů je velkým národohospodářským omylem přinášejícím značné a zcela zbytečné obtíže. Přinejmenším jde o několikaletou a s postupem doby stále víc a víc dražší záležitost. Myslím, že se dopouštíme zbytečných omylů jdoucích mimo skutečnou realitu všech připravovaných stavebních a technologických záměrů. Mnohaletá dohadování o trasách dálnice D3 jsou toho posledním příkladem.
