Nevím, jak to máte se svými domácími mazlíčky vy, ale já v poslední době co chvíli jen popadám dech a držím se zpátky, aby se mi neudělalo černo před očima a následkem toho nepřišli ONI k úrazu 😊.

To, že všechny moje čičiny vysedávají rády na okenních parapetech a pozorují tak venkovní cvrkot – to je samozřejmost. V obýváku tak mám část parapetu ponechanou prázdnou, aby si měly kam sednout. I když stejně tak dobře by rekognoskovat terén venku mohly i z posedů kočičího stromu. Občas si zamanou projít se i tam, kde mám jeden, dva květníky s živými kytkami a kolem nějakou tu keramickou figurku, svíčku. Na zemi tak nejčastěji končí květník s kytkou umělou. Občas vezme zasvé i některá figurka.

To na parapetu okna v ložnici – tam mám cca 5 květináčů. To si tak ležíte na gauči v obýváku, čtete si, nebo koukáte na TV, a zničehožnic RÁNA! Jdete tedy rychle zjistit, co se stalo, no a v lepším případě máte na zemi jen jeden květník, kolem vysypanou zeminu a vedle té spouště Caspera, který na vás kulí oči a tváří se, jakoby tam ON ani nebyl.

Jindy se rozhlédnete po zemi kolem a co nevidíte – plyšovou kočičku – nejde celkem o nic, ale normálně sedí v jednom z okének dřevěné poličky ve výšce asi dvou metrů. Obecně vůbec, jakýkoli plyšák, kdekoli v bytě, si nemůže být jistý, kde za chvíli skončí.

O Casperkových vylomeninách – připálení tlapek o plotýnku elektrického vařiče či uvíznutí hlavou v prázdné plechovce od masíčka, jste se mohli dočíst tady na tomto odkazu. Ovšem přece nebude troškařit. A navíc když má k tomu ještě zdatného kumpána – Ferdu, to by přece byla vyložená marnost, něco nezkusit. Nedávno se jim podařilo dostat do „proviantní“ skříňky v kuchyňské lince. A jak to dopadlo? Byli všichni bez večeře – protože jim za oběť padla z poloviny plná pixla granulek. A že se pak rozdělili, čtyři kočky a pes, o tom vůbec nepochybuji. Jen to dělení asi nebylo zrovna rovnoměrné 😊.

Před časem jsem ráno k snídani přidala i proužek vitamínové pasty, každému do misky na granulky. Tubu jsem zavřela, položila na stůl a spěchala do práce. Po příchodu zpátky domů koukám, na zemi takový divný jakoby dírkovaný váleček, co to jen může být? Hádáte správně, tuba od pasty vitamínů – no asi nejlépe vidět, jak dopadla, je na fotce v albu.

Mám celkem obavy, kdy na mne zazvoní nájemníci z bytu pode mnou. Prakticky každou noc někdo z těch čtyř v průběhu noci skáče dolů z kočičího stromu tak, že při tom i zavadí o misku na granule, a ta letí dolů taky – to se stává dost často. Asi nemusím dalece rozebírat, že během noci mi každou chvíli někdo skočí na prsa, mezi nohy, atp. Jsem zvyklá i tak zase usnout.

Na pečení mám jen malinkou elektrickou troubičku velikosti klasické mikrovlnky, umístěnou dole v lince, místo jedné skříňky (normálně by tam byl sporák) – a před časem jsem si o víkendu pekla maso, část jsem snědla, část si ponechala na později v zavřené troubě. A na tom zbytku si právě pochutnali kočičáci s psíkem – doposud se nikdy nestalo, že by si troubu kdokoli z nich otevřel. No, už to tedy umí, takže nadále pokud se tam nebude zrovna dopíkat pečeně, bude jen prázdná.

Ferda je blázen do gumiček. Doslova. Já se snažím, aby žádná nikde nezůstala, ale stalo se, že jsem ho přistihla, jak se na ně dobývá do krabičky v šupleti.

Ferda dlouhý

A co dalšího před ním ještě neobstojí? Překvapivě je to dřevěná noha gauče. Nejspíš se rozhodl, že upraví její design dle svého vkusu. Samozřejmě k lepšímu, že? A tak už jsou shora spíše jen takové třásně a zářezy…

To Casper zase miluje honit po bytě plastové injekční stříkačky (tu a tam jsme nějakou vyfásli na veterině za účelem podání někomu z nich ATB v sirupu), a jakmile se k nějaké dostane, začíná lovit.

K jeho efektním kouskům pak patří „VIS“ na síti (nejspíš nějak dospěl k závěru, že je příbuzný druh BatMana, tzn. BatCat) – tedy na síti v otevřeném okně (samozřejmě, že okno takto otevírám, pouze pokud jsem přítomna a mám vše pod dohledem).

Prozatím jeho asi poslední vylomenina – mám strženou část okenní žaluzie v ložnici. Ty nechávám asi ze dvou třetin zatažené, tak aby spodní část okna zůstala volná pro kytky a kočky. Nevím, jak se to Casperkovi povedlo, ale spodní část žaluzií je po šíři v polovině zlomená a visí dolů. Vzhledem k tomu, že jsem ho později viděla, jak se na žaluzie věší, předpokládám, že se prostě chytil, zavěsil a než se mu podařilo osvobodit, lišty žaluzie se zlomily.

Quicks o hračky ani moc nestojí, i když plyšáků a pískáčků má taky dost. Ale ve velké oblibě má jen jednu, dvě hračky. Konkrétně dlouhodobě je zamilovaný do gumové malé kačky. Vezme ji do tlamky a vydrží s ní chodit několik minut z obýváku do ložnice a zpátky a naříkat u toho. Moc nepomáhá ani, když se ho snažím uklidnit slovy „… dej KÁČ spinkat, ona bude hajuškat, ty nebudeš plakat…“ Být to fenka, tipla bych si falešnou březost, ale pes? Mohlo by to souviset se změnami hormonů po kastraci? Nemáte s tím někdo zkušenosti?

Balanc na hraně

Zatím, dalo by se říci, téměř bez skandálů, jsou Čin a Arwen. První se spíše straní a užívá si tak svůj prostor o samotě. Co má ráda, jsou dokumenty o zvířatech v TV, zvlášť pozorně reaguje na ty, kde jsou kočky nebo ptáci. A přece jen jsem něco nakonec našla – Čin si pro změnu brousí drápky na prahu u dveří – takže ten vypadá, jako by ho někdo protáhl jehličkovým kartáčem a docílil tak roztřepeného povrchu.

A malá Arw je takové nahaté zlato. Když ji ale začne brácha Cas otravovat, zkouší na ni naskočit, to se pak oba promění v kulový blesk a řítí se z jedné místnosti do druhé. Na druhou stranu je úžasné je pozorovat, když se ségra stará o bráchu, s jakou pečlivostí a citlivě ho čistí a myje…

Závěrem přidám ještě eskapádu mého kocoura Adély (+2009). Rád vysedával v mém bývalém bytě na balkoně. No a jednou jsem potřebovala zrovna někam odejít, jdu tedy zavřít dveře na balkon – kocour nikde. Prošla jsem byt, kocour nikde. Tak jdu znovu na balkon a slyším mňouknutí – napadlo mne se vyklonit – a Adéla – věřte, nebo ne (ale je to pravda pravdoucí) sedí na balkoně vedle u sousedů. Mezi oběma je takových 40-50 cm, možná i o trochu více prostoru, kde není zábradlí, přesto se na ten jejich balkon dostal. Přemýšlela jsem, že mi nezbývá nic jiného, než dojít do vedlejšího vchodu a u sousedů na stejném patře poprosit, abych si mohla kocoura vyzvednout – než jsem se rozmyslela, Adéla se vrátil sám.

Přitom kočky, a určitě to známe všichni, dokážou být šikovné, opatrné, naprosto dokonalé ve svých pohybech. Prostě jde jim to, nic neshodit, nerozbít.

Ale má to jeden háček. Ano, tušíte správně, musejí chtít ONY.

A jaké „kočičárny“ jste se svými kamarády zažili vy?

Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.