6 fotografií

Hezký den, všem! Jsem osmiměsíční kočičí kluk, plemene sphynx. Narodil jsem se vloni v červnu v Jindřichově Hradci. Jsem ze čtyř sourozenců, bráškové se jmenují Cameron James, Conor a Cristian. Naše kočičí mamka Esmi má kamarádku Árynku, té se narodilo koťátek rovnou devět. A tak u nás doma bylo hodně veselo. Umíte si to vůbec představit? V prvních týdnech se o nás musela starat i člověčí mamka Niki, a že se starala opravdu pěkně, přidávala nám mlíčko, připravovala nová jídla, čistila drápky, ouška, prostě mamce a tetě se vším pomáhala.

Maličký kocourek Casper s matkou Esmi, tetou Áry a ostatními koťaty | foto: Niki

Během léta za námi začali jezdit lidi. To proto, aby si vybrali mezi námi toho, který pro ně bude tím pravým potěšením. I za mnou přijela moje člověčí mamka spolu s kamarádkou Lenkou. No, prozradím na sebe, že velkou část té návštěvy jsem prospal. Ostatní spolu blbli a předváděli se.

Casper | foto: Jitur

A pak přišlo září a mamka si pro mne tentokrát přijela, aby mne odvezla do nového domova v Praze. Cestou jsem sice trošku pomňoukával, ale nakonec jsem usnul. Doma na mne čekali zvířecí parťáci - dlouhosrstá hnědá Čin Čin, černobílý kocour Ferda, starší nevlastní sestřička Arwen (tátu máme jednoho) a westík Quicks. První dny jsem s nimi sice nebyl, ale slyšel jsem je alespoň za zavřenými dveřmi, protože jsem byl sám v ložnici. Tedy jak já byl smutný, a aby se o tom vědělo, tak jsem mňoukal, mňoukal, mňoukal... Ale jinak to nešlo, museli jsme si na sebe nejdřív zvyknout. Teď už jsme dobří parťáci.

Čin se moc nekamarádí, ani se mnou, ani s ostatními. Ferdu v posledních týdnech docela proháním. A kolikrát už jsem to zkoušel i na ségru. Ferda - ten to bere jako hru. Ale Arwen na mne prská a syčí a utíká přede mnou. Ale po chvilce přijde a začne mne opečovávat, celého mne olíže, umyje. Občas spíme vedle sebe. Ale tedy nejraději spím u mamky. To si jí lehnu na prsa a strašně rád „cumlám“ kdejaký záhyb na jejím krku, připadám si tááák bezpečně, prostě skoro jako když jsem byl ještě úplně malinkaté koťátko u vlastní mámy. Občas si přilehne i Arw, i ona se ráda mazlí, ducá hlavou mamce do dlaně a dožaduje se hlazení. Když na nás máma volá, většinou oba přiběhneme. Máma říká, že jsme tak trochu jiné kočky než ostatní plemena, způli jako psíci. A Quicksík, žádný problém, máme se rádi.

Ferda a Casper - budeme kamarádi? | foto: Jitur

Mamka mi vypráví, co mne čeká v nejbližších měsících. Prý musím za pár týdnů na nějakou operaci, jak se to jen jmenuje, nějak jako „kastrace“? A pak poslední víkend v březnu nás čeká první výstava, které se zúčastním. Tak to jsem tedy zvědav, co všechno se tam bude dít. Doufám, že mi budete držet palce, abych to všechno zvládl, a snad i získal nějaké ocenění? A třeba byste se, někteří z vás, mohli i přijít podívat.

Arwen spí, Casper pozoruje | foto: Jitur

Jéé, jsem vám vlastně ještě neřekl, jak se jmenuji? Tak tedy jmenuji se Casper Nimerya. Kas, Kaspi, Kaspinek, Kašpi. Takže česky vlastně Kašpar, Kašpárek... A že prý tomu jménu dělám čest - tak třeba nic přede mnou není jisté, prostě musím prozkoumat úplně všechno. A řeknu vám, že je toho doma hodně! Máma má kolem samé „blbinky“, které má ráda, tak občas něco shodím, někdy se to i rozbije, ale máma mne nehubuje - protože ví, že kdyby to tam nebylo, neměl bych co shodit.

Casperovy uši | foto: Jitur

No a že by si máma v klidu snědla své jídlo, když já jsem vedle? Tak to ani náhodou :-). A je úplně jedno, jestli jsem zrovna po jídle, nebo jsem ještě nejedl. No a jak jsem strašně na všechno zvědavý, tak se mi podařilo třeba trochu si spálit o plotýnku vařiče, ze které právě máma vzala hrnec, tlapku a ocásek - ani jsem nemňoukl... Ale naštěstí neměl jsem ani puchýř, rychle se mi udělaly stroupky a zhojilo se to za dva, tři dny. Další můj „kousek“ přišel zanedlouho, po jednom krmení, kdy máma vyklopila do misky Quicksíkovi zbytek masa z konzervičky, tu vypláchla a nechala okapat na lince.

Casperův čumáček. Dobrou noc! | foto: Jitur

Samozřejmě, sotva odešla vedle, musel jsem tu plechovku přeci prozkoumat, to dá rozum, no ne? A tak za chvilku mamka slyšela z kuchyně moje mňoukání... A co viděla, když se podívala ke kuchyňské lince? Seděl jsem vedle myčáku, kýval hlavou ze strany na stranu, mňoukal - a hlavu jsem měl celou v té konzervě... tak mamka přišla a pomalu zkusila plechovku otočit a opatrně ji povytáhnout, takže po chvilce jsem byl vysvobozen. Mamka říká, že ostatní takovéhle kousky nikdy nedělali, tak ji vůbec nenapadlo, že bych něco takového spáchal já.

Jó, halt si bude muset zvyknout, že jsem divoch, možná časem, až trochu povyrostu, třebas se zklidním…a nebudu už takový Kašpar…, ale to se všechno teprv uvidí.

Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.