Doba se vyvinula, takže se pomalu bojím psát cokoli o homosexualitě.

Je trend brát a vnímat gaye jako každého. „Ne lepší, ne horší.“ A popravdě, spíš je trend je zvýhodňovat.

Homosexualita z definice je přitom nesmysl. Aktuálně poskytujeme už velmi mladému člověku šanci, aby se jaksi rozhodl, čím je a jaké má „pohlaví“, jenže to možná děláme moc brzy a nejde se neptat: „Ví to sám?“

Podle mě ne. Ani taky není důvod, aby v přírodě existovaly „ostré přechody“, když je normální škála. I škála lidských nastavení a přechodů mezi homosexuály a heterosexuály. X je heterosexuální ze 77 nebo 66 procent, zatímco Y jen ze 33 procent. Atd. Jak to lze měřit?

Nejde to a sám bych řekl: „Přesná procenta zná jen Hospodin.“

Co je nejhorší? Stydět se a homosexualitu extrémně tutlat. Samozřejmě předpokládám, že nežijete v totalitě, kde se za ni popravuje, a stále vidím Pavla. Budu říkat Pavel, jméno samozřejmě neuvedu. Poznal jsem ho na chmelu. Na vysoké. Za času, kdy se na chmel ještě jezdilo. Někdy roku 1985. Žili jsme v létě pár týdnů v Žatci, nebo spíš u Žatce, a to před nástupem do prvního semestru. Jak už to mezi mlaďochy bývá, stmelilo nás jen těch pár dní; ale je pravda, že pak člověk přijde do školy a původní chmelový kolektiv se do velké míry rozprskne po různých posluchárnách.

Nejprve jsem se domníval, že si Pavel dělá legraci. Prakticky nikdo se tenkrát k homosexualitě veřejně nehlásil, anebo to byli vždycky lidé, na kterých jste to poznali. Pavel po práci povídá: „Tak já se jdu vysprchovat, kluci. Nešel byste někdo se mnou?“ Opakoval to jako mantru každý den a se samozřejmostí říkal, že se mu kluci „líběj“.“Žertoval“ se sprchou celou chmelovou brigádu, a zda to někdo vzal vážně, netuším. Já to nebyl. Prostě jsem se nemyl. Spočíval jsem na „bidle“ ještě tenkrát úplně lehounký a někdy byl po strhávání štoků docela příjemně unaven. Pavel měl základnu blízko, nebo dokonce hned vedle, to si nepamatuji. Vykládal jsem jako obvykle historky a utkvěl mi moment, kdy P. začal obdivovat mé obnažené nohy. Nebo snad jen lýtka. To je fuk. A nevzpomínám si, že by na mě sáhl. Kluci se smáli, ale nevyskytl se tam ani jediný nácek, který by si na pravdou hýřícího Pavla i jen otevřel hubu.

Když brigáda, kde jsme docela i pili, skončila, začal jsem chodit do školy a skutečně jsme se krapet rozprskli podle oborů, původní kolektiv vymizel. I Pavel mi nějak zmizel z očí. Šel jsem ale okolo Obecního domu a koukám, on tam stojí na dlažbě. Začnu s ním bez okolků konverzovat, avšak uťal mě: „Bacha! Jsi v záběru.“ Byl členem komparzu. Zrovna něco točili. Přivydělával si.

Okouněl jsem tam chvíli, když bylo natáčení přerušeno a Pavel se ke mně otočil. Taky k matce. Odněkud přicházela: hezká ženská. Podívala se na mě a Pavla se zeptala: „To je tvůj kamarád?“

Nemohl jsem si okamžitě nepředstavit, jak ho vychovávala. Co mu říkala. „Ty jsi úplně normální. Chápeš?“ Musela mu to nejspíš po většinu mládí sugerovat, anebo od chvíle, kdy konstatoval, že se cítí „jinak“. Na to řekla moudře: „Nemáš s tím problém; rozumíš? Bav se o tom klidně s každým. Dělej si z věci legraci.“ A Pavel neměl nikoho, kdo by mu sugeroval opak. Nikdy nejspíš neuslyšel: „Za to se musíš stydět! Jinak nejsi chlap.“ Dospíval zdravě, psychicky ho nekřivili a žil plný nadsázky a žertů o vlastní orientaci. Jednal zhruba ve stylu: „Kluci, já jsem teplej. Cha!“ Takového člověka nemůžete nenávidět.

Takového kluka musíte milovat. Těžko říct, s kým dnes žije, ale určitě se neztratil. Je mi jen strašně líto, že se z takhle vychovaných lidí neskládá celá společnost. A neskládá. To, co jsem napsal, je vzpomínka, a ne rada. Nemohu radit, abyste se včas nasměrovali a zařídil jako Pavel. Skutečně záleží také na výchově, rodinném prostředí, a on byl extrém. Ukázka, jak to má být. Jak lze i s „tím“ chodit světem. Nikoho nijak neotravoval, ale mluvil a na nic si nehrál. „Tak kdo, kluci, půjde do té sprchy?“ Říkal to jako frk - a současně věc myslel vážně. Neobdivujeme heterosexuály. Neobdivujeme homosexuály. Obdivujeme vyrovnané.

Dnes už méně korektní moment z Belmondova filmu:

Muž z Acapulca - hoši (youtube.com)