aneb Opravdu mohou za kůrovcovou kalamitu lesníci?

Také na stránkách Práva byl publikován názor, že za současnou kůrovcovou kalamitu a holiny nemůže kůrovec, ale člověk, lesník, tím, že sázel smrky. Tak jako většina tvrzení ekologistů, jedná se spíše o politickou proklamaci, než skutečnost.

Podle údajů Tereziánského katastru bylo lesa v českých zemích k roku 1750 1,1 mil. ha čili pouhých 14 %. V současnosti máme dle oficiálních údajů Ministerstva zemědělství lesa 2,7 mil. ha (35 %), tedy více než dvojnásobek oproti době Marie Terezie. První povinnost zalesňovat vykácené plochy byla nařízena až v roce 1852, přičemž již tehdy smrk dominoval a lesa bylo celkem 2,2 mil. ha (28 %).

Smrk je dřevinou ekologicky plastickou, což znamená, že roste dobře téměř všude. Je to dřevina, která špatně snáší klimatické sucho, ale velmi dobře odolává tlaku zvěře (myslivecké i hospodářské), která ji obědvá neochotně a až poté, co v lese nezůstává žádná jedle, buk, javor, lípa apod. To je také hlavní příčina dominance smrku v českých zemích a platí pravidlo, že když všechno necháme být samo sebou, nakonec v našich podmínkách převládne smrk, jak se stalo už v době následující Tereziánský katastr. Vidět to můžeme i dnes např. na holinách Vysočiny, kde místy vidíme bohaté přirozené nárosty smrku, které nikdo nesází. Od roku 1950 do současnosti vzrostl podíl smrku v dřevinné skladbě pouze o 0,5 %, takže ani na komunisty rozšíření smrku svádět nemůžeme. A výtka o chamtivosti člověka, který sází smrky pro svůj zisk, také neobstojí. Zkusme si odpovědět na otázku, z čeho budeme stavět krovy.

Ano, přirozeně a bez člověka by bylo v českých zemích smrku méně a také by bylo více buku a jedle. Vzhledem k pokročilosti a mohutnosti lidské populace ovšem dnes prales prostým vyloučením lidské činnosti obnovit nedokážeme a chceme-li to změnit, čeká nás jenom úporná lesnická práce. Je ovšem pravdou, že pohodlnější cesta je záměna hospodářské činnosti ideologickým mámením, a proto bude režim tzv. bezzásahovosti či divočiny nadále velmi atraktivní. Zelená ideologie však nic nezmění na tom, že lýkožrout je parazit a ten se z nesnází hostitele vždycky raduje, což ovšem platí stejně v lese, jako mezi lidmi.

Právo, 23.8.2021