„Důchodová reforma je celkové přenastavení systému pro budoucí generace bez porušení slibu současným důchodcům,“ komentuje ECHO24 současné vládní debaty. To je ale jen část pravdy. Úspěšná reforma dodržuje dosavadní závazky i vůči těm, kteří ještě v důchodu nejsou. A to už prakticky jistě není možné.

Náš důchodový systém je totiž už nereformovatelný. Přesto, že komisí k řešení této otázky bylo svoláno bezpočet, čas, ve kterém bylo možné reformu provést, byl promarněn. Poslední početně silná generace tzv. Husákových dětí přestane být schopna přispívat prací a daněmi na financování důchodů přibližně za dvacet let, a důchody se pak dramaticky sníží. Nyní již nelze dělat nic jiného, než připravovat společnost na náraz, až tato nevyhnutelně se blížící demografická událost přijde.

Vyzýváme k odstranění státem vytvořených dezinformací okolo důchodového systému a k jeho zjednodušení, aby si každý dovedl představit, co náš důchodový systém za přibližně dvacet let čeká. To budiž důchodovou reformou.

1) Přestaňme důchodové pojištění nazývat pojištěním. Je to daň. Daň placená kvůli tomu, aby bylo možné zabezpečit nynější nejstarší generaci důchody; a nikoliv kvůli tomu, aby si poplatník zabezpečil svůj důchod!

2) Zrušme neodůvodnitelné dělení na „část placenou zaměstnancem“ a „část placenou zaměstnavatelem“. Toto dělení je účelová konstrukce celý systém zesložiťující kvůli zamaskování skutečné výše zdanění.

3) V průběžném systému je nesmyslné, aby zásluhovost byla založena na tom, kolik poplatník do systému zaplatil. Pokud má nějaká zásluhovost existovat (podle rozhodnutí ÚS z roku 2010 tomu tak musí být, což je ale způsobeno tím, že máme pojištění a nikoliv daň), tak by měla být odvozována od toho, kolik účastník pojištění vychoval do systému dalších poplatníků.

4) Udržitelnost valorizačních vzorců musí být schválena, nebo alespoň transparentně komentována, akreditovaným pojistným matematikem. Dokud nebude koncept „pojištění“ nahrazen „daní na současné důchody“, jde vlastně o státem garantovaný systém životního pojištění.

Provést takovou nápravu není jednoduché a nelze to udělat obratem. Ale je nutné začít na tom pracovat. Zároveň vládě aktuálně nezbývá, než „hasit nejnutnější“, aby systém mohl fungovat ještě alespoň patnáct let. Parametry a vzorečky je nutné upravit tak, aby nebylo výhodnější jít do předčasného důchodu, a aby nedošlo ke kolapsu státního rozpočtu alespoň ve střednědobém výhledu. Je však nutné udělat to procesně správně.

Dělat rychlá hurá opatření je kontraproduktivní. Přenastavování systému s prvky retroaktivity a na poslední chvíli nadělá více škod, než ještě jedna valorizace navíc. Když se do důchodového systému zasahuje, je nutné to udělat pořádně, s rozmyslem, a standardním procesem.