Poradce premiéra Petra Fialy opět „zářil“ v progresivním vysílání CNN Prima News. Důchodci se mají nejlíp v české historii a ti další se už tak mít nebudou. Toto má být ekonom a poradce premiéra?

Údajný ekonom Štěpán Křeček a poradce premiéra (tomu se nechá věřit) tvrdil ve vysílání CNN Prima News mimo jiné toto: Dnešní důchodci mají ty nejlepší možné podmínky, které další generace penzistů jistě už tak dobré mít nebudou. Řekl to ve vysílání CNN Prima NEWS vládní ekonom Štěpán Křeček. Podle něj ale není možné, aby jedna generace žila na úkor ostatních. Proto se musí podmínky upravit, aby byl i dalším generacím garantován odpovídající důchod. Penzisté by si každopádně měli během produktivního života odkládat část peněz stranou, pokud si chtějí udržet svou životní úroveň i v postproduktivním věku, připomněl Křeček. Fialův poradce upozornil také na fakt, že valorizace důchodů je mimo jiné vázána na růst reálných mezd. Z toho důvodu penzisté v prvních letech snížení valorizace ani nepocítí, protože reálné mzdy v tuto chvíli nerostou. „Oproti tomu například zaměstnanci jsou v situaci, kdy se jejich reálné mzdy propadají a zhoršuje se jejich životní úroveň, protože jim není inflace plně kompenzována. U seniorů tomu tak je a bude i v budoucnu,“ řekl Křeček.

Nevím, odkud bere pan poradce víru, že se budoucí důchodci nikdy nebudou mít tak jako dnešní důchodci, ale obecně to souvisí s jevem předvídání všeho možného. Naši klimatologičtí aktivisté vidí Zemi v roce 2050 jako neobyvatelnou. A matematici ti už konec civilizace propočetli – Matematici z americké Rochesterské univerzity vypracovali teorie pravděpodobného vývoje, a tím i možného zániku naší civilizace. Seriózní matematické výpočty stanovily čtyři scénáře. Hypotézy pracují na základě nejdůležitějších faktorů ovlivňujících život na naší planetě. Těmi jsou klimatické změny a strmý nárůst populace. Odborníci na základě matematických modelů zkoumajících zánik starověkých civilizací vypočítali, že lidstvo se bude nadále množit tak vysokým tempem, až na planetě nebude možné uspokojit poptávku po zdrojích. Život bude nadále neudržitelný a povede ke konci světa.

Viděno touto katastrofickou optikou je vlastně naše budoucnost natolik jistá, že bychom se neměli a nemuseli důchody vlastně zabývat. Ale vážně a k věci.

Důchody jsou v našem systému garantovány státním rozpočtem. O výši důchodů rozhoduje poslanecká sněmovna a úpravy výše důchodů oběma směry (nyní probíhá „zkracování“) jsou v rukách zákonodárců. Není pravdou, že tento systém nic negarantuje. Pokud totiž bude stát alespoň trochu funkční, důchody bude vyplácet i kdyby na dálnice nebylo. A právě v tom je onen „háček“. Pokud jsou důchody součástí státního rozpočtu, jsou vášnivým předmětem politické diskuse a předvolebních debat. A jak se neustále potvrzuje, předvolební sliby nic a nikdy nezaručí, že se výdaje na důchody i na jiné výdaje nestanou předmětem „odpovědné politiky pro příští generace“.

To, co se dnes označuje jako důchodová reforma není nic jiného než obyčejná úprava parametrů výplaty. Stát stále garantuje důchody ve svém rozpočtu a současná vláda nedělá vlastně nic jiného, než že sníží rychlost zvyšování důchodů. Nedovolí si totiž důchody zmrazit, protože pak by je důchodci-voliči – ze Strakovy akademie doslova a do písmene volbami vypráskali. Důchodci jsou samozřejmě silnou voličskou skupinou a „musí se na ně myslet“.

Jediný pokus o reformu důchodů byl proveden v letech ministrování Miroslava Kalouska ve vládě Petra Nečase. Byl vytvořen tak zvaný „druhý pilíř“, do kterého se mohli přihlásit zájemci o spoření na důchod s tím, že by tento „pilíř“ nebyl součástí státního rozpočtu. Pak ale přišel krach vlády a nová vláda ČSSD, ANO a lidovců tento „pilíř“ zbourala.

Pokusy údajného ekonoma Křečka vysvětlovat nutnost reformy tím, že proti sobě postaví stávající seniory a budoucí seniory (jejich děti a vnuky) je klasickým příkladem politiky „rozděluj a panuj“. Nikdo z nás, současných důchodců, si samozřejmě nepřeje, aby se naše děti a vnuci měli hůře. Katastrofické předpovědi jsou ale přesně to, co společnost rozdělí a pak se snáze vydává nereforma za reformu.

Domnívám se, že přes hlasité výkřiky o „reformě“ důchodového systému se žádná faktická reforma neuskuteční a stále se pojede v systému státního rozpočtu. A naše děti a vnuci se budou mít přesně tak, jak se bude mít náš stát, tj. přesně tak jak se máme dnes.