Předseda ČSSD Jiří Paroubek popřel v pondělí svoje nedělní slova, která pronesl před tři čtvrtě miliónem voličů. V pořadu Václava Moravce na ČT1 pravil, že si "dovede představit" velkou koalici s ODS. "U toho bych nemusel být," dodal. Spokojil by se prý s "jinou ústavní funkcí". (Není jiná volná, než že by se stal předsedou Poslanecké sněmovny.) Ještě v neděli večer společnou vládu s ODS schválilo předsednictvo sociální demokracie.

Velkou koalici na dva roky ale ODS nechce, jak ještě v neděli připodotkl Topolánek. Nechce ji ani prezident Klaus, i když jeho zamlžené minulotýdenní prohlášení svádělo k takové interpretaci. A nechce ji ani Paroubek! Že prý jen vyjmenovával možnosti. Co že chce v pondělí 16. 10. 2006 dopoledne tento rozvážný politik, který pro příště odvrhává slovní pyrotechniku?

Chce svou vládu se sebou v čele. Takže nic nového. Paroubkova vláda by mohla být menšinová, čistě socialistická s podporou lidově/zeleno/komunistickou nebo socialisticko/lidově/zelená s podporou KSČM. Paroubek se diví, co na tom ne-komunistickým stranám vadí, zejména těm malým.

Prohlásil: "Požádáme veřejně vedení těchto stran, proč je podpora těchto stran od KSČM nepřijatelná." Pokud to odmítnou, "dávají přednost neproduktivnímu antikomunismu před plněním vlastních volebních slibů". A dodal: "Uměle vytvářený a fanatický antikomunismus škodlivě narušuje soudržnost společnosti a rozděluje ji."

Sám dávám přednost produktivnímu antikomunismu. To, že někdo nemá rád dědice zločinné KSČ, ještě není fanatismem. A společnost nemůže být soudržná v tom, že by jednotně kráčela za jedním vůdcem. To totiž není soudržnost, ale totalita!

A já nechci být soudružný nebo soudružský s komunisty! Soudržnost s nimi je možná jen při vnějším ohrožení, ale i tehdy plánují komunisté dýku do zad demokracie. A na Paroubkovu otázku, proč je vláda, založená na podpoře a pravidelné spolupráci s komunisty (jak ji po svém nástupu do premiérského úřadu provozoval), nepřijatelná, odpovím:

Komunisté za své vlády porušovali základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavili vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon.

Komunistéupírali občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle a nutili je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti. Co hůře - nevolníci komunismu museli veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin. Jinak nastoupily perzekuce. Někdy stačila jen jejich hrozba vůči nim samotným, anebo se museli obávat, že budou postiženy jejich rodiny a přátelé.

Komunisté systematicky a trvale porušoval lidská práva, utlačovali celé politické, sociální a náboženské skupiny občanů.

Komunisté je popravovali, vraždili a žalářovali ve věznicích a táborech nucených prací.

Komunisté při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používali brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám, zbavovali je svévolně majetku a porušovali jejich vlastnická práva, znemožňovali jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání, zabraňovali jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět, povolávali je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu.

Komunisté pro dosažení svých cílů neváhali páchat zločiny, umožňovali jejich beztrestné páchání a poskytovali neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli.

Komunističtí zrádci se neváhali spojit proti svému národu s cizí mocností a když už jim začínalo téci do bot, udržovali uvedený stav od srpna 1968 pomocí sovětských okupačních vojsk.

Režim založený na komunistické ideologii byl tedy zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.

Proto byla Komunistická strana Československa organizací zločinnou a zavrženíhodnou.

(Zkráceně a mírně upraveně citováno ze zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (198/1993 Sb, částka 30).

Nu, a dnešní KSČM je přímou dědičkou oné zločinné a zavrženíhodné organizace. Z většiny ji tvoří bývalí členové KSČ. A dodnes prohlašují, že je "nutná změna režimu". I nadále se řídí marxismem, i když málokdo dnes tuší, že jejich pseudodemokratická hesla o "samosprávnosti" (naposledy realizováno masovým vrahem Pol Potem) jsou jen staromarxistickou frází. Jejich účast na vládě je nebezpečím pro demokracii i občanská práva.

Tak proto, pane Paroubek, nechceme podporu KSČM. A protože s komunisty otevřeně kolaborujete, nechceme ani vás jako předsedu vlády.

Psáno v Praze dne 16. října 2006 voličem demokratických stran