Když jsme byli kluci, začátkem zlatých šedesátých, rozhořely se u nás první bitvy o plavky. Myslím tedy období po roce 1960, nikoli 1860. Ve 20. století se už nenosily celotělově zakrývající koupací oděvy (které zcela popřely antické vzory), ale normální plavky.

Babičky v té době preferovaly plavky jednodílné, kdežto mladší ženy plavky dvoudílné. A pak se začaly objevovat dámské plavky typu bikiny. Pronikly k nám z takzvaně prohnilého Západu, kde tyto minimalistické kousky prádla byly představeny už roku 1946. Tam se dostaly do širšího užívání, až když je na sebe vzaly kolem roku 1960 filmové sexbomby, zejména Bardotka. Francouzské filmy se u nás promítaly, šlo téměř o pohled na zemi našich přátel. Bondovky, kde bikiny hrály nezastupitelnou roli na tělech svůdných Jamesových milenek, se k nám dostaly nejdříve snad až kolem roku 1968. Nicméně filmové a módní žurnály zde byly už dříve, kusový dovoz plavek v rámci turistických zájezdů taky, a snad se někdo podnikatelsky zdatný možnosti prodat málo látky za hodně peněz chopil i u nás. Bikiny tedy nosily dívky a ženy, jimž opravdu slušely, což jim ideově silné soudružky tuze zazlívaly. Bikiny prostě vyvolávaly podobné výbuchy emoce, jako dřívější jaderné výbuchy na atolu Bikini...

Byl to na ty holky libý pohled, a to přitom zcela legální. Díry po sucích ve stěnách prastarých (1906) dřevěných šaten na liberecké přehradě mohly být opuštěny, stejně jako riziko, že uvidíme něco, co se nám nebude líbit. Zájem jsem měl zejména o obsah těch dámských plavek, samozřejmě. My kluci jsme nosili plavky s vykrojenou nohavičkou, v jakých se dobře plavalo i dobře potápělo v libereckých a jizerskohorských přírodních nádržích. Pak nastal jistý pokus zbikinovatět i pánské plavky. Říkalo se mu „adamky“ a nosil jsem je taky. Šňůrku kolem pasu, trojúhelník vepředu, trojúhelník vzadu, a na bocích zcela bez nohaviček, pouze s tou šňůrkou. Z tohoto kusu oděvu jsem však záhy vyrostl a vrátil se k normálním pánským plavkám.

Významná vsuvka o významech slov:

„Bikiny“ nerovná se jakékoli dvoudílné plavky, ale skutečně ty plavky, jaké předvedla třeba Ursula Andressová ve filmu Doktor No (1962) anebo již zmiňovaná Brigitte Bardotová. Dvoudílné plavky, co nosily starořímské mladoděvy, jsou prostě dvoudílné plavky. Ani mikrokiny nejsou bikiny. Bikiny jsou – přiměřené! Když nevíte, podívejte se na Bonda.

„Adamky“ nerovná se pánské plavky s vykrojenou nohavičkou, ale skutečně ty plavky bez nohaviček, vzdáleně připomínající oděv Adamův. Nikoli však tanga ani vymyšlenosti typu „pytlíček na pytlík“.

„Nudismus“ postrádá plavek, proto se o něm zde nezmiňuji.

Nu, sametová revoluce strhla železnou oponu a my se mohli dostat obrazem i osobně do svobodného světa. A svobodný svět nám sem začal vysílat své zástupce, aby nám radili, jak privatizovat – a jaké plavky nosit. Ale co se mezitím se svobodným světem stalo? Byl sešněrován neuvěřitelnými korektnostmi, i všechny plavky už byly obdařeny šněrovací šňůrou. Symbolem této prudérnosti u pánů se stala fotografie US prezidenta Baracka Obamy ve slušivých bermudách těsně nad kolena, an v nich pózuje ve vlnách Pacifiku na rodinné dovolené na Havaji. Prý že plavky s vykrojenou nohavičkou nosí ve svobodném světě toliko gayové! Slušný člověk (verze 1860) si zahalí alespoň stehna.

Tak normální plavky si na sebe vezme třeba plavec. Nemusí jít přitom rovnou o přeplavbu kanálu La Manche, i takový pouhý kilometřík v bazénu dá zabrat i bez toho, že by s sebou člověk hrnul zbytečné litry vody v záhybech neforemných nohavic. Vím, závodní plavci by se nejraději zcela zahalili do umělé kůže, a potápěčům v našich podmínkách nezbývá, než nasoukati se do celotělových neoprénů. Ale my, kluci od vody, co si chceme jen tak nezávazně zaplavat či zapotápět, preferujeme normální plavky.

Copak kluci, hůře na tom mohou být děvčata či dokonce děvčátka. Pamatuju na děs, jaký jsem pocítil, když jsem pochopil tu fotografii z rodinného alba jedné čechoamerické kamarádky. Je na ní krásný bazén, který patří kondominiu (nikoli tedy soukromý bazén za vysokým plotem vlastního pozemku). V bazénu se nachází toliko mladá maminka s asi dvouletou holčičkou. Obě ženy jsou zahaleny do jednodílných plavek! Nemám na mysli monokiny, i ta holčička jest oděna od ramen až po stehna. Proč ta malá není normálně nahatá jako u českých koupališť? Protože jinak by je mohl zavřít šerif za narušení obecného pořádku. Inu, do svobodného světa vnikla zadními vrátky šaríja, aniž by si ten svět vůbec uvědomil, že už není tak zcela svobodný…

Blíží se sezona koupání a ležení u vody. Přeju všem, aby si na sebe mohli vzít ty plavky, jaké se jim zrovna hodí a líbí. (Jenom pozor na spáleniny od sluníčka!) Já si vezmu – co jiného než plavky!

Psáno v Praze na Lužinách dne 7. dubna 2015