19.3.2024 | Svátek má Josef


ŠAMANOVO DOUPĚ: O oočkování

24.7.2021

Ne, nebojte se. Tentokrát nebude nic o koroně. (Přesněji: nic z hlediska lékařského.) I když některá zla se šíří češtinou podobně zhoubně. Jedno z těch zel jsou nesprávně použité předpony. Či nevhodně použité, případně použité hovadně.

Řekl to nejdříve nějaký nezachycený reportér, říkají to politici, pravil i jakýsi nezachytitelný ministr zdravotnictví. Lidé by se měli přijít „o-očkovat“. „O-očkovaní“ lidé jen tak neonemocní, když onemocní, pak ne tak zle, aby zatěžovali náš zdravotnický systém. „O-očkovat“ se můžete nechat v novém centru. Zdravotníci v příbramské nemocnici se chtějí „o-očkovat“ co nejdříve. Kolik lidí se už nechalo „o-očkovat“? V Česku bylo ve čtvrtek „o-očkováno“ skoro 75 tisíc lidí. Ano?

Ano. Je podivuhodné, že předponové sloveso „oočkovat“ v pravopisné češtině existuje, i když můj cit by v uvedených případech volil spíše sloveso „naočkovat“. Jak říkal ten Čepkův kouzelník v Obecné škole: Lépe se píší pěknější slova. Dodávám – a lépe se vyslovují a lépe se poslouchají. Když byly naše děti malé, čítával jsem jim z knížek, teď občas přednáším na různých conech a v knihovnách. Kdybych někdy pronesl něco o „o-očkování“, asi bych se zakoktal. A když to „o-o“ v uvedeném slovesu slyším, připomíná mi spíše citoslovce „ko-ko“ kura domácího.

Tak ano, dokonavá podoba oočkovat je vhodná a je také doložena - nejpozději v Rudém právu z roku 1957. Je pravopisná – avšak uvědomte si, milí řečníci, že mluvit nelze pravopisně. Pravopisně se píše. Pokuste se, prosím, hovořit správnou a pěknou hovorovou češtinou! (Nechť mi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky promine.)

Správně se píše a dobře se i vyslovuje sloveso „proočkovat“, i když ještě před padesáti lety tento tvar češtináři nedoporučovali. Je však srozumitelný. Předponou „pro-“ zde vyjadřujeme, že se podařilo naočkovat celou populaci. Když ji nepro-očkujeme, bude pro-mořená nemocí. Proto pro-školíme všechny zaměstnance firmy tak, aby to pochopili. Když „pro-šustrujeme“ peníze, pak všechny.

V této souvislosti nedoporučuji používat sloveso „proinvestovat“. Když ho slyším, vybaví se mi rovnou ono „prošustrovat“. Ale vždyť to tak vlastně je! „Na výstavbu dálnic bylo proinvestováno deset miliard korun.“ To znamená, že jsme plánovali investice ve výši deseti miliard a těchto deset miliard jsme skutečně utratili. Sice jsme postavili jen polovinu kilometrů, než jsme mohli, ale zato si všichni soudruzi ředitelé postavili honosné vily.

Sloveso „pro-investovat“ znám už z dob reálného sociku, ale netušil jsem, jak příhodně bude využíváno i v nové době. Zejména poté, co jsme začali „pro-investovávat“ peníze z dotací Evropské unie. Nevyčerpali jsme celou přidělenou částku na rekonstrukci dětského hřiště? Když se jedná o pár tisíc, pořídíme za ně stojany na kola v místech, kde nikdy nikdo kolo nenechal stát a nikdy ho tam stát ani nenechá – stojan nestojan. Zbývá pár desítek tisíc z projektu na výstavbu cyklostezky? Namalujeme na silnici bílé čáry o deset zbytečných metrů dál. Zbylo deset milionů? Postavíme padesát metrů cyklostezky odnikud nikam. Mohli bychom dostat sto milionů na inovaci? Tak uděláme novinku ze staršího a už použitého nápadu! Dostaneme sto miliard na ekologizaci? Sláva, začneme vyrábět elektromobily, které si normální člověk nebude moci koupit ani s dotací. Prošustrujeme všechno, co dostaneme. I to, co dlužíme...

Ve slově „investice“ navíc cítím skrytou cizí předponu „in-“, která je vlastně obsažena i v českém tvaru „v-klad“ (peněz či času do banky nebo do vzdělání), či část příjmu, „v-loženého“ do kapitálu. A když jdou za sebou dvě předpony, tak si vždy říkáme o nesrozumitelnost, nepřesnost či nadbytečnost. Jako třeba u „dvojpředponového“ slovesa „předpřipravit“. Zase jde o sloveso schálené ÚJČ. Ale zkuste si ho vyslovit! Pravda je, že ani v Petiškových, ani ve Čtvrtkových, ani v jakýchkoli jiných pohádkách jsem ho nečetl. To spíše v tisku, a nejde o nový vynález. Možná je používán i proto, že je módou hromadit písmenka a hlásky beze smyslu, jen aby to vydalo na větší „prostor“. Předpony před- a pří- jsou si totiž významově podobné, až totožné.

Odbočka: Možná se to nafukování projevuje i u sloganu „v jakém časovém horizontu?“, na což se dříve stačilo jednoduše zeptat: „Kdy?“ Anebo ve zkratce „cca“ (mohlo by být i „ca“). Internetová jazyková příručka ÚJČ vysvětluje, že je to zkratka „od slova cirka“. Tedy od českého slova „cirka“. Což nevysvětluje, proč ta zkratka nezní „cka“. Nejspíš proto, že ona zkratka se zhusta používala v první republice (nejspíše jako odkaz na zaniklé rakousko-uherské mocnářství), objevila se v 60. letech, aby zmizela a znovu vylezla asi před pěti lety. Nejspíš aby její uživatel dal na vědomí, že ovládá latinu. Kde výraz „circa“ (vyslov cirka) znamená „okolo“, „kolem“ i „vůkol“, u nás používáno místo výrazu „asi“. Zkratka „cca“ se v mém dětství objevovala hlavně v tisku. Ptal jsem se dědečka, co znamená, a nedovedl jsem pochopit, co se ušetří „zkratkou“ cca, když přece šlo napsat stejně dlouhé „asi“. Jenže v mluveném projevu všichni užívali ono starobylé „cirka“, kdežto v současnosti se na mne z televize opakovaně line nesmylné a zdlouhavé vyslovování „céé céé áá“...

Vždy předpřipraven!

Po této odbočce zpátky k předpřípravě. Do školy jsem chodíval vždy PŘIpraven. Alespoň částečně. PŘEDem, už večer předcházejícího dne, jsem si PŘIpravil učebnice, ráno mi maminka PŘIpravila svačinu, ještě než šla do práce. (Svačinu jsem nezapomínal, učebnice ano.) Avšak málokdy jsem byl PŘIpraven na zkoušení. A už nikdy jsem nebyl PŘI-PŘIpraven. To už spíše jsem byl připraven – jako pionýr – „k budování a obraně socialistické vlasti!“. Skauti to měli jednodušší, ti volali jen „Buď připraven!“. Ale nikdy nikdo, ani skauti, ani junáci, ani pionýři, ani tehdy, ani nyní, na to heslo neodpovídali: „Vždy předpřipraven!“

A nikdy jsem nebyl dostatečně dopředpřipraven!

V době bolševické vzniklo u nás též hnusné „dvojpředložkové“ sloveso „odsouhlasit“. Jako by nestačilo, když už člověk s něčím souhlasí, že uvedenou věc „schválí“. I zde ÚJČ tento blivajz spolkl. „Příklady: Můj nápad všichni okamžitě odsouhlasili. Navrženo a odsouhlaseno!“ V parlamentu nebo na domovní schůzi, všude tam, kde panují demokratické principy, se o sporné věci hlasuje! Toto totalitní sloveso vzniklo za bolševika, kdy se předem předpokládal (ba dokonce vyžadoval!) souhlas. Byl dokonce „předpřipraven“. O dané věci se nejen nediskutovalo, ale ani se o ní fakticky nehlasovalo. Prostě se to „od-hlasovalo“, tedy „od-sou-hlasilo“. Tento výraz neznamená pouhé „schváleno všemi“. Znamená i rezignaci na vlastní názor – a rezignaci na to svůj názor vyslovit, pokud máte názor jiný než většina ostatních, případně než všichni. Takže ano, i zde má sloveso „odsouhlasit“ svůj jasný význam, který si ale neuvědomujeme - totiž „prošustrovat svůj názor“...

Někdy je předpona ukryta, takže druhá nechtěná předpona se snadno vlísá. Hojně se užívá třeba důležitě znějící přídavné jméno „optimální“. Pochází z latiny a značí „nejlepší“ (optimus, optima, optimum), tedy třetí stupeň od „dobrý“ (bonus – každý má rád takovou dobrou věc k platu). „Lepší“ pak staří i noví latiníci znají jako „melius“. Jenže novodobí pseudolatiníci, politici a mluvkové vytvořili ještě čtvrtý stupeň: „Nejoptimálnější.“ Tedy „Nej-nej-lepší“. A víte vy co? ÚJČ už tuhle kravinu taky „odsouhlasil“:

„op-ti-mál-ní, 2. stupeň: optimálnější, 3. stupeň: nejoptimálnější“.

No to mě popráškuj a sežer! Vy lodyhy, vy byste měly být strážci jazyka českého! Vy ten Ústav řídíte – nebo jste jeho chovanci???

Smutným faktem je, že Ústav pro jazyk český není nějakým rigidním řídicím orgánem. On jenom zaznamenává stav českého jazyka tak, jak se průběžně mění. Pokud se nějaká novota – ať jde o nejblbější kravininum – užívá dostatečně dlouho a důsledně, pak ho do našeho spisovného jazyka pojme. Ale „nejoptimálnější“? To bych nečekal ani v nejhorším, tedy nejpessimálnějším pesimismu!

Psáno, vysmíváno a hořekováno v Praze na Lužinách v pátek 23. července 2021

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.