Konec adventu je letos hodně teplý. Už toto předštědrodenní poledne jsem stáhnul termostatické hlavice na radiátorech na trojku, takže prakticky netopím. A před chvílí jsem musel vyvětrat, tak mi bylo vedro. A to přitom ještě nebublal na plotně vývar z rybích vnitřností (700 g mlíčí a jiker), ani jsem nepil svůj půllitrový čaj o páté (s mlékem – Angličan, když říká “čaj”, tak myslí “čaj s mlékem”, a dnes tedy ještě příležitostně s troškou brandy).

Ne, to mě zahřála příprava bramborového salátu z kila keřkovských rohlíčků. Dělám vánoční bramsalát letos poprvé, a tak mne překvapilo, jak dlouhom to trvá! Na recepisu předepsaném dcerkou Terkou to vypadalo velmi jednoduše. Ale než ono se to všechno oškrábe, uvaří, zamíchá a hlavně nakrájí! Jak dlouho? Čtyři hodiny, přes všechny čtyři filmové díly Chobotniček z druhého patra. Ano, nezapomněl jsem na sladkokyselé okurky. Ani na jablíčka. Vrzl jsem tam dva jogurty řeckého typu a vrazil ještě jednu zakysanou smetanu. A dvě lžičky majonézy. Vymačkal jsem půlku citronu, neopomněl drobně opepřit a osolit.

A taky jsem tam vysypal okapanou sterilovanou mrkvičku, zelený hrášek a fazolkové lusky. Z konzerviček, které vloni má milá žena Ivanka už k Vánocům nestačila vypotřebovat. Ach jo.

Teď jsem si udělal chvíli mezi vařením první části rybí polévky a vařením druhé části rybí polévky. Dopíjím svůj půllitr čaje+, z archivního gramce mi hraje vinyl s Vánoční muzikou Adama Michny z Otradovic a na okně zvolna dohořívá devět svící na osmiramenném (nechte si to někdy vysvětlit) chanukovém svícnu. Koupili jsme si ho s Ivankou před šesti lety v Davidově uličce v Jeruzalémě. Letos v březnu jsem tam byl zase, už bez Ivanky, která mi před rokem umřela. V půlce října jsem měl dopsáno vyprávění z této mé třetí cesty po Svaté zemi. Pak jsem dělal z tohoto i dvou předchozích vyprávění knížku. Z celkem 122 článků 122 kapitol, což je drobný, avšak pracný rozdíl. V neděli 7. prosince přesně o půlnoci jsem odeslal poslední verzi pětisetstránkového rukopisu nakladateli. Mír v Izraeli by měl vyjít v březnu příštího roku.

Vylezl jsem z Izraele, rozhlédl se, a zjistil, že Vánoce jsou na krku! Ale vše šlo v celkem vyjetých kolejích. Skříňová Avie prčického podnikatele dovezla na stříbrnou sobotu před místní církevní mateřskou školku smrčky pichlavé z České Sibiře. A hned ta první mi padla do oka. Už stojí na tradičním stromkovém místě na dřevěné peci, a čeká, až zítra dorazí synek Janek ze svého blízkého bytečku ustrojit ho. Ráno jsem smrček pečlivě vysprchoval ve sprchovém koutě, a už mi voní do psaní, lépe než nějaký františek.

Dárky jsem letos částečně připravil dlouho dopředu, a když nepřipravil, tak jsem se připravil na ně. Včera, tedy v pondělí 22., jsem během tří hodin obešel pět různých obchodů, kde jsem nakoupil dárky. A hned večer je zabalil do barevných papírů a stužek a opatřil jmenovkami. A ještě předtím jsem na zpáteční cestě z dárkobraní (ano, mám mezi dárky i láhve izraelského vína, ale nikomu to neříkejte, to by nebylo překvapení!) na tržišti Luka u stánku patřícímu rybáři Píchovi z Veselí nad Lužnicí rovnou koupil dva veselé kapříky, nechal si je zabít, vyndat z nich vnitřnosti, uříznout hlavy a rozpůlit, prostě komplet připravit (doporučuji, bez toho není čas na radost z adventu z Vánoc). Jeden měl dvě kila a čtvrt, druhý kila dvě. Každý rok jsem je kupovával až den před Štědrým dnem, ale letos vařím rybí polévku já, tak jsem učinil změnu. Jo, vnitřnosti jsem si krom vlastních z těch koupených ryb dle rady dcerky zamrazil, však jim to dneska trvalo, než začal hrnec s nimi vříti!

Ale jak jsem nebyl psychicky připraven na nákup, zapomněl jsem si říci o další hlavu, a jak mi na bílou bundu cákla rybí krev, tak jsem nezbadal, že mi jednak nebyly ani vyloupány očičky a vytrhány žábra a jednak, že nebyly přibaleny od mých ryb ani ploutvičky, ani ocasy. Naštěstí krev pod studenou vodou pustila. A naštěstí se dnes ráno dostavila dcerka, která jezdí na Luka pro ryby až z Rajské zahrady (říká, že bydlí na Černém mostě, ale já dobře vím, že nastupuje na stanici metra Rajská zahrada!). Pročež mi přivezla i cukroví, jež upekla: kokosové sirky namočené hlavičkou do čokolády, medvědí pracny a perníčky. (Sušené švestky nadívané mandlemi bude ještě tvořit, Štědrý den je, kdy toto píšu, až zítra.)

A s těmi perníčky se jí stalo, že se jí při nákupu jejích dvou kaprův částečně vysypaly. Do krvavého blátíčka u kádí. Takže zase ona nedávala pozor a nedohlédla patřičně na to, aby jí byli kapři rozpůleni. (Nu, teď večer je už má samopracně odpateřeny.) Ale přinesla mi aspoň jednu z odpadkových kapřích hlavic a ocasův. A těch perníčků je dosti i na to, abych se o ně rozdělil se synkem Jankem, jehož hlavní práce nastane zítra: Přijde ráno, aby ozdobil postavený stromeček a vytvořil nový scénář Ladových jesliček, v kterémžto živém obraze vždy hlavní role připadne Šílenému mnichovi. Naštěstí jsem si kvůli inspiraci přečetl svůj loňský vánoční slohový úkol a dokoupil balíček zavěšovacích esíček, přičemž další balíček byl (zdarma!) přibalen do zakoupené vánoční kolekce.

Načež začne jeho hlavní úkol: Vyrobit ze čtyř kapřích půlek mísu úhledně obalených a opečených kapřích řízkův. Se svou maminkou se při vaření vždy do její kuchyně nějak vešel, ale my dva chlapi se nestěsnáme. I proto vařím kapří polívku už den předem. No, vařím. Vývar z vnitřností už dobublal a mě ještě čeká tré kapřích hlav a souboj s jejich očičky, krouhání zeleniny, počítání zrnek pepře a nového koření a dvě strouhnutí muškátového oříšku. A nesmím zapomenout na jeden bobkový listopad (překlep příliš pracující dcerky Terky v manuálu k polívce)! Tak já už půjdu.

Letos budu konzumovat Štědrý večer opět doma u svýho stromku, společně se synkem Jankem. Z dálného severu, až z Bohnic, přijede taky má přítelkyně Jana. Ta zase se svým synkem Jiříkem. (Oba “synci” jsou již statní třicátníci:) A tak bude u stromečku zase plno. Já a Jana budeme přitom také myslet i na své anděle, já na Ivanku, ona na Jarka…

Dohořel i poslední, služebný plamen na chanukiji, na gramci končí Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby a já jdu na druhý díl rybí polívky.

Všem, které obklopují jejich pozemští andělé, přeju, aby si alespoň během Vánoc na ně udělali čas. Pěknej Štědrej den vinšuju!
Šaman
Psáno v Praze na Lužinách dne 23. prosince 2014
*****************************************************
2013: Můj Štědrý den
2012: Můj Štědrý den
2011: Můj Štědrý den
2010: Můj Štědrý den
2009: Můj Štědrý den
2008: Můj Štědrý den
2007: Můj Štědrý den
2006: Můj Štědrý den
2005: Můj Štědrý den
2004: Můj Štědrý den
2004: Kapří den
2003: Můj Štědrý den
2002: Můj Štědrý den
2001: Nejkrásnější dárek
2000: Jak jsem kupoval ryby
(Články z let 1997-1999 nejsou na archivu Neviditelného psa přístupny)