23.9.2019 | Svátek má Berta


ŠAMANOVO DOUPĚ: Luxus odpovědnosti

24.8.2019

Kolegyně Daniela Kovářová dala ve středu 21. 8. 2019 na Neviditelného psa další svůj názorový příspěvek Všichni stejný názor mějme... (Pardon, mou kolegyní je Daniela pouze jako neviditelně psí přispěvatelka a autorka scifáren, nikoli jako JUDr. a exministryně spravedlnosti.) Primárně se v něm zastává lidí, „kteří dnes zastávají špatné názory“, aneb „odmítačů“:

„Není přitom příliš podstatné, čeho konkrétně se váš chybný názor týká – zda nesouhlasíte s přijímáním migrantů, s manželstvím pro homosexuály, s globálním oteplováním, Evropskou unií, s odpovědností bílého muže za útrapy otroků či s kvótami pro ženy. Jste prostě odmítači a jako s takovými se s vámi bude zacházet.“

V závěru zmiňuje „výsostně právní rozměr“, tedy konflikt mezi právem a svobodou slova:

„Nejviditelnější případy, na kterých je možno problém demonstrovat, jsou vlastně trestní a jejich pachatelé bývají odsouzeni za schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku. Dostanou obvykle podmínku, protože jim hrozí roční či maximálně dvouletý trest. První otázkou je, zda podmínka změní jejich názor na samotný skutek. Možná se poučí – nebo spíš naučí pokrytectví. A druhou – opět se množí verbální trestné činy. A ty mají mnoho společného se svobodou slova. Člověk něco řekne, protože si to myslí. Můžeme se mu podivovat. Můžeme s ním nesouhlasit. Nemusíme s ním jezdit na dovolenou. Ale trestat ho za jeho názor? Protože sami máme jiný? Jak víme, že právě ten náš je nejsprávnější?“

K tomu mám spoustu poznámek:

I verbální trestný čin je trestný čin. Trest zcela jistě nezmění nemravný názor odsouzence. Avšak společnost nahlas řekne, že tohle je špatně, že takové vyjadřování je nejen neslušné ve slušné společnosti, ba dokonce zločinné. (Podle mne se netýká výšeuvedených případů, protože to bych musel být islamofob, a já se skutečně islámského terorismu bojím, i když to nová euroamerická levice považuje za zločin.)

Pravda, svoboda projevu je zaručena zákonem. Byla zaručena i v komunistických ústavách. Byla vyhlášena ve Všeobecné deklaraci lidských práv ve formě rezoluce VS OSN 217/III z prosince 1948. No, Československo, SSSR, Ukrajina a Bělorusko a čtyři další země se zdržely hlasování – a jako každá, i tato rezoluce Valného shromáždění není právně závazná. Právně je u nás novodobá svoboda slova zaručena až Česko-a-Slovensko-Federativním ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., tedy v Listině základních práv a svobod, již samostatné Česko zakotvilo i v naší Ústavě.

Tak svoboda slova je zaručena zákonem, dokonce ústavním, príma. Přesněji tedy „svoboda projevu a právo na informace“. (No, ona ta svoboda projevu tu nakonec byla i za bolševika, akorát halt nebyla zaručena svoboda – po projevu!) Jest avšak zajímavo, jak v naší už poněkud zánovní svoboděnce se všichni oháníme právy a svobodami, avšak málokdo si dopřeje luxusu odpovědnosti! Připomínám zde, že dle citované Listiny ve stejném článku 17 lze tuto svobodu „omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“.

Klasickým omezením svobody projevu je zákaz a tedy i následné stíhání dětské pornografie. Tady se určitě s kolegyňkou shodneme, že nejde o „názor“ nebo „šíření informací“, ale o zločin. Stejně, jako je jím pomluva. Ano, máme tu také citovaný § 365 o „schvalování“. Na podzim roku 2001, po náletu na newyorská Dvojčata a doprovodných teroristických činech, při kterých bylo zabito na tři tisíce lidí, se u nás vyrojila spousta „schvalovačů“ činů a „obránců svobody slova“ Usámy bin Ládína. Třeba jeho výroku, kterým už v únoru 1998 vyhlásil válku naší civilizaci:

„Zabíjení Američanů a jejich spojenců – civilistů i vojáků – je individuální povinností všech muslimů, kteří tak mohou činit ve všech zemích kde je to možné činit.“

Tak to není svoboda slova, avšak příprava vraždy a teroristických útoků, což je samozřejmě trestné.

Stejně tak náš trestní zákoník má i § 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“

Je to dáno tím, že „svoboda projevu“ soudruha Hitlera vedla k šesti milionům zavražděných Židů a k pěti milionům mrtvých dalších koncentráčníků. Takováto „svoboda projevu“ je v dnešním Německu tradičně stíhána. Pokud má někdo natolik silný žaludek, že se podobný „názor“ odváží vyslovit. Nejde totiž o názor, ale o zločin, který vedl k válce s 25 miliony mrtvých.

Občas je u nás někdo trestně stíhán podle tohoto paragrafu. Většinou dojde k odložení případu. Když se to dostane až k soudu, ten neshledá, že došlo ke zločinu; pokud shledá, pak se obviněný odvolává a odvolává, až k Ústavnímu soudu třeba, či do Štrasburku, protože přece má právo na to vyjádřit svůj názor, že. No a my ostatní zase máme právo hovořit o něm nechvalně (pokud dodržíme zákon a zůstáváme mravní). Bohužel tohoto svého práva moc nevyužíváme. Protože se sami můžeme stát objektem trestního stíhání! (Napsal jsem o jednom našem novodobém náckovi, že je nácek, a on se obrátil na policii kvůli tomu, že jsem ho urazil. Nicméně policie oznámení odložila – a nácek zůstal náckem.)

Úplně jiná kategorie je trestný čin Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia – komunistického. Toho se členové KSČM, její funkcionáři, politici a ústavní činitelé dopouštějí běžně, avšak trestní oznámení na ně je zřídkavé. A nepamatuji se, že by byl někdo ze soudruhů pohrobků stíhán, či snad dokonce odsouzen! Spousta lidí být v KSČ „musela“, spousta byla v zajetí její zločinné ideologie. Dnes v KSČM už nikdo být nemusí. Ale je, a to dobrovolně.

A přitom komunistický režim byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný, stejně jako i Komunistická strana Československa, jakož i další organizace, založené na její ideologii. Citoval jsem z § 2 zákona 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Proti tomuto jedinému zákonu, který pouze slovně odsoudil zločiny reálného komunismu, podalo 41 poslanců návrh na jeho zrušení k Ústavnímu soudu. Ten jejich argumenty odmítl a zákon ponechal.

Zajímavo jest, že KSČM měla v té době ve Sněmovně jen 11 poslanců… Značí to, že kromě nemravných komunistů se připojilo i dalších 30 opovrženíhodných mizerů.

Vida, kam jsem se dostal v připomínkách k citovanému článku kolegyně Kovářové! Na závěr si dovolím ten luxus, že odpovědně prohlásím:

Komunismus byl a je zlo. Hanba komunistům a těm, kteří s nimi kolaborují. Mají mé hluboké pohrdání.

Psáno v Praze na Lužinách dne 22. srpna 2019.
(Autor je inženýr silnoproudé elektrotechniky.)

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.