Čím se Češi liší od Poláků a Maďarů? Odmyslíme-li si Ukrajinu, je to vztah k Evropské unii. Zatímco vlády v Polsku a Maďarsku se chovají „unijně zlobivě“, podpora členství u polských a maďarských voličů dosahovala 80 procent. U nás jako by to fungovalo obráceně.

Vlády bez ohledu na ideologii jsou „unijně loajální“, voliči „unijně skuhraví“. Starší pamatují, že v 90. letech cestu do EU razila ODS a premiér Klaus vezl přihlášku do předsedající Itálie. Aktuální čísla pro český vztah k EU byla publikována v úterý – z průzkumu, který STEM zpracoval pro institut Europeum.

Ta čísla naznačují český posun ve prospěch EU, ale zároveň potvrzují skuhrání. Což se navzájem nevylučuje. Ze zveřejněných dat plyne, že kdyby se teď pořádalo referendum o setrvání Česka v EU, 63 procent voličů by hlasovalo pro. Což by znamenalo jasné vítězství, nárůst (ještě před pěti lety podporovalo členství jen 56 procent průzkumových Čechů), ale stále je to o dost méně než polských či maďarských osmdesát procent. Jak to vysvětlit?

Možná i tak, že čeští voliči se teprve začínají učit to, co si Poláci a Maďaři osvojili již dříve. Že více rozlišují mezi podporou pro samotné členství v EU (není problém) a podporou pro tu či onu unijní politiku (to může být problém). Třeba migrace. K masové migraci z kulturně cizích oblastí jsou Češi opatrní. Loni se k překvapení západu EU ukázalo, že jsme vstřícní k uprchlíkům z Ukrajiny. Teď už se ale blíží meze: 67 procent Čechů si myslí, že stát dělá pro Ukrajince víc než pro svoje občany. To není výmysl Jindřicha Rajchla. Co se týče zelené transformace, 53 procent si myslí, že odpovědnost mají hlavní znečišťovatelé mimo EU.

Úhrnem. Prosazuje se u nás postoj, že lze být stoupencem členství v EU a zároveň odpůrcem té které její politiky (třeba podoby zelené transformace). Bude-li EU dále rozšiřovat většinové hlasování, tyto nůžky se budou rozevírat. Pak už by čísla o vztahu Čechů k EU vypadala jinak.

Po dobu Astonovy dovolené přebíráme úvodníky z Lidových Novin se souhlasem redakce.