Miloš Zeman napadl u ústavního soudu Lex Babiš, protože podle jeho názoru je v rozporu s listinou práv a svobod a odporuje i mezinárodním úmluvám zakazujícím diskriminaci na základě majetku a postavení. Představa diskriminovaného chudáka Andreje Babiše je sice komická, nicméně čistě fakticky se námitce racionalita upřít nedá. Je ale otázka, zdali nejde v tomto případě o dovedení zákazu diskriminace ad absurdum, jak se to v současnosti namnoze děje.

Lustrační zákon také mnozí považovali za diskriminační, ovšem naproti tomu by se dalo prohlásit, že zákaz řízení automobilu pod vlivem alkoholu je diskriminační: alkohol zakázaný není, volně se prodává. Ovšem od osmnácti let nahoru, což je zase diskriminační vůči osobám od nuly do osmnácti let. Takto bychom se mohli dohadovat dlouho a s kauzou si bezpochyby pohrají soudci ústavního soudu.

Je to škoda, že je zase třeba se obracet na třetí komoru parlamentu. Lex Babiš byl bezzubý ještě dřív, než byl schválen. Stručně řečeno, Babiš převedl kšeft na manželku a Agrofert jede vesele dál. Babišův vliv na noviny a další jeho média je diskutabilní, ale ať je takový nebo makový, i po implementaci Lex Babiš vše zůstalo při starém.

Co ale je vážné a co by mělo zajímat i prezidenta republiky, neboť jde o člověka, který má reálnou šanci se stát premiérem, to je aféra kolem dluhopisů. Účetní doklady na koupi ve výši půldruhé miliardy, to není účtenka z parkoviště, kterou někam založíte. Někde by muselo být naprosto jasně černé na bílém, že peníze odešly z Babišova soukromého účtu a přišly na účet Agrofertu. Pokud účty existují, pak zbývá jen chucpe, že vynálezce takového legálního fíglu mučí babičky trafikantky, aby si pořídily internet a EET pokladny. Pokud to ale doložitelné není, pak jde o podvod a měla by se o to zajímat policie, protože by šlo o podvod trestatelný mnohaletým žalářem.

Tak se věci mají a žaloby k ústavnímu soudu jsou spíš jen mlha.