Opravdu se nedá říci, že by se naši komunisté málo snažili prosazovat ruské zájmy. V zápasu o asociační dohodu s Ukrajinou nasadili všechny prostředky použitelné v parlamentním boji. Přitom jim muselo být jasné, že nakonec asociační dohoda projde. Šlo jen o to, aby se zavděčili a aby stvrdili svoji roli páté kolony ruského impéria u nás.

Přitom je to absurdní. Současné Rusko má s Leninovým státem společné jen to, že je to diktatura. S nějakými ideály sociální rovnosti ale nemá nic společného. Je to nacionalistická despocie opřená o pravoslaví, tuto nejtemnější formu křesťanství. V Rusku dnes existuje to, co věrozvěst našich komunistů Lenin pomohl porazit a zničit.

Proč to dělají?

Vysvětlení je prosté. Jen Rusko by jim mohlo pomoci za určitých okolností k návratu k moci. Ty okolnosti se dnes zdají být absurdně nereálné. Jenže kdo reálně tušil v létě 1989, že komunismu zbývá šest měsíců existence? A kdo ještě před rokem tušil, že občanská válka v Sýrii vyvolá v Evropské unii napětí na hranici rozkladu?

To jsou ty paradoxy, řečeno s Havlem.

Na první pohled to vypadá jako šílenost, ale je za tím logika. Něco ale je skutečné pomatení rozumu.

K výstřelkům tohoto druhu patří prohlášení duisburgského starosty Sorena Linka. Rád by přijal do města dvojnásobek Syřanů, než kolik tam dnes má Východoevropanů. Že prý jich je 12 tisíc, nedovedou německy, nelze je zaměstnat a jsou na podpoře.

Pan starosta doufá na přísun 24 tisíc syrských soustružníků a frézařů hovořících plynnou němčinou.

Určitá část jeho myšlenky je ovšem zdravá.

Vyhodit darmožrouty od koryta sociální pomoci. Ale jak to udělat?

To je otázka, která se vrací v souvislosti s nejedním řešením navrhovaným Evropskou komisí.

Mimochodem, už se hovoří o kvótě 7500 uprchlíků pro Česko. Ještě minulý týden to bylo 4500.