Jak praví klasik, ve válce se situace mění každým okamžikem. V politice zřejmě také: ještě ráno ministr zahraničí Tomáš Petříček prohlašoval, že Miroslav Poche patří do Bruselu, a vida, už odpoledne je europoslanec Poche externím poradcem téhož ministra zahraničí Tomáše Petříčka. 

Není jisté, zda se zítra ráno nestane Tomáš Petříček asistentem Miroslava Pocheho, jaksi ze zvyku, ale to bychom se dozvěděli možná odpoledne. Nicméně je hodno zaznamenání, že se Tomáš Petříček přihlásil – jménem sociální demokracie – ke stanovisku Andreje Babiše ve věci migračního ujednání OSN. 

Zatím to tedy není oficiální akt, Babiš to řekl v interpelaci a Petříček to jen podpořil, ale jde o to, že se Česká republika k paktu OSN o imigraci nemíní přihlásit. Pokud to nejsou jenom řeči, pak by to byl nebývale pevný postoj. Vyplývá ovšem z pevného postoje české veřejnosti. Ta je od roku 1938 rozmanitými režimy oblbována a jsou jí vnucovány nesmysly a po této léčbě šokem není ochotna uvěřit, že přijetí statisíců (v součtu milionů) migrantů pomůže a) migrantům, b) přijímajícím zemím. Z paktu OSN to čpí jak z čertova pytle, tento údajně nezávazný dokument se stane závazným vodítkem pro legislativy jednotlivých států dřív, než se kdo naděje.

Nedělejme si ale iluze, ten pevný (zatím, ještě nás čekají další rána a další odpoledne a může se vše mnohokrát změnit) postoj ještě čeká vývoj. Kdo ví, co bude pan Poche ministru Petříčkovi externě radit, až dostane v Bruselu sodu od euroministryně eurozahraničí Federicy Mogherini. K tomu všemu je třeba důrazně připomínat, že nelze klást rovnítko mezi fakt Evropské unie a její momentální politiky reprezentované konkrétními osobami.