Předseda komunistů Vojtěch Filip vzkázal v sobotu Andreji Babišovi, že pokud nezmění svoji politiku stran nasazení našich vojáků v cizině, ať si hledá podporu jinde. To je výborný nápad, protože podpora by se najít mohla velmi snadno. 

Jde přece o ubohých patnáct komunistických poslanců, kteří v poslanecké sněmovně zbyli po monumentálním propadu někdejší státostrany, která po čtyřicet let vedla naši zemi k úpadku. 

Teď, když ji voliči dostali na kolena, je shodou okolností v pozici, kdy může ovlivňovat politické dění a dokonce naši pozici v mezinárodních institucích a náš koncept bezpečnosti. Jistěže si komunisté, trvalý exponent zájmů Kemlu, přejí oslabení, neřkuli rovnou rozbití našich vztahů se spojenci. Klíčovou otázkou je angažmá v Pobaltí. Poté, co Rusko předvedlo a předvádí na Ukrajině, nejsou obavy o Pobaltí přehnané. Stačil by náznak oslabení a už by vzrostl tlak na revizi dějin. Kořist imperiální mocnosti vyklouzla a imperiální mocnost ji chce zpátky. Není to nereálné už proto, že v pobaltských zemích žije početná ruská menšina a ta se v kritických chvílích stává významným spoluhráčem agresora – známe to z vlastní historie.

Legitimizace komunistické strany je krajně nebezpečná a nezodpovědná hra s ohněm. Kde jsou ty časy, kdy vzbudila pohoršení přítomnosti komunistického vůdce na prezidentském balkóně v Lánech, kde se nechal vyfotit! Teď komunistický vůdce diktuje, kam mají a kam nemají být vysíláni čeští vojáci v rámci aliančních závazků.

Toto by měla být nepřekročitelná červená linie. Babišové přicházejí a odcházejí, jsou jak figurky na orloji. Nechte Babiše s plnou odpovědností a lidi ho budou brzy mít plné zuby a nezvolí ho a nebudete k tomu mít zapotřebí trestní stíhání, které ne a ne dotáhnout ke konci. Ale jestli selžeme jako spojenci, bud to mít osudné následky. Zatím byla vždycky nějaká výmluva, výmluva na drtivou převahu, jednou Hitlerovu, jednou Brežněvovu. Ale co je dnes drtivého?

Jen zaslepenost politiků, kteří si nevidí přes špičku nosu.

Ovčáček nám píše

Mluvčí Jiří Ovčáček se ozval na moji poznámku, zda najde páně Pocheho článek z roku 2015 o imigraci. Článek našel a odkaz na něj zaslal a já za to děkuji. Článek zveřejňujeme  v tomto vydání Neviditelného psa ze dne 21. května 2018, aby se to snadněji někdy později hledalo. Jasně z něho vyplývá, že europoslanec Poche se jednoznačně zasazuje o přijímání uprchlíků na základě vypočítané kvóty. To je v rozporu s programovým prohlášením vznikající vlády, které kvóty odmítá. Je to bezesporu vážný rozpor a ten musí vláda, pokud vznikne a dostane podporu, vyřešit – je hlavně na premiérovi, zda ho vyřeší a jak ho vyřeší.

Co ovšem je podstatné: prezident republiky neurčuje, kdo má a kdo nemá být ministrem zahraničí. Republika mu nepatří, nemáme prezidentský systém. Proto správně udělal Jan Hamáček, že se nepodvolil a na Pochem trvá, třebaže vyvstalý problém jistě nějak řeší. Jde o ústavnost, a který že zákon by měl být jasně vymezený než základní zákon, na němž republika stojí.