Vztahy mezi lidmi jsou nekonečně složité, jak v soukromí, tak v profesní praxi. Je šílené a důsledky budou zhoubné, že byl schválen zákon, který profesní vztahy v podstatě kriminalizuje. Naše společnost je zatížena nejedním břemenem. Jedno z mnohých spočívá v tom, že je to společnost nároku. Občanům je vštěpováno, že to či ono si nemají zasloužit tím, že budou vykonávat to či ono prospěšného, ale že to dostanou, protože na to mají nárok. Antidiskiminační zákon patří k těm normám, které tuto nárokovost posilují.

Ano, "chce to Brusel". Ale copak je v Evropě málo politických sil, které proti tomuto nesmyslu vystupují? Bylo by správné a chvályhodné, kdyby kupříkladu ti naši poslanci za ODS, kteří principiálně se zákonem nesouhlasí (třebaže pro něj zvedli "z důvodů politické nutnosti ruku"), se spojili s jinými podobně zaměřenými poslanci a tento nesmysl pomohli zrušit. Co naplat, to důležité se bude odehrávat v evropských orgánech - bez ohledu na to, zda se nám to líbí nebo ne, a bude to tak, i kdybychom z EU vystoupili. Euroflašky se u nás zavedly za hlubokého komunismu, když po členství v EU nebylo ani památky. Prostě proto, že jinak by od nás EU nebralo pívo, tečka.
A tak je to se vším.

To, že jsem přijali nesmyslný zákon, není argument proti evropské integraci, je to naopak výzva pro konstruktivní síly v celé Evropě, aby se zasadily o zrušení nesmyslu, který si uzurpoval vznešené jméno.
Jméno nic neznamená. Příště to může být "zákon proti chudobě" a "zákon proti blbosti" a "zákon proti špatnému počasí".
Je to zákon, jeden z mnohých, které má evropská společnost na noze jako kouli, která ji táhne do hlubiny.
Je to stupeň na cestě ke světové marginalizaci. Tedy, Evropa marginální je už teď, ale bude hůř. Mnohem hůř.