Dvanáct a půl procenta, to je opravdu hodně silná káva a tu musí teď srkat sociální demokraté po zveřejnění poslední sondy veřejného mínění. Možná je to průzkum nepřesný, možná je o nějaké procento vedle, nicméně je zřejmé, že ANO má plus mínus dvojnásobnou podporu veřejnosti.

Je zvláštní, že zatím žádná agentura neudělala průzkum na téma, co lidem na socdemácích vadí. Je snadné odhadnout, že jim vadí Sobotka, ale Sobotka byl v čele i tenkrát, když partaj vyhrála volby. Je v čele po celou dobu, kdy je v zemi konjunktura, kdy nezaměstnanost je menší problém než nedostatek pracovních sil, kdy rostou platy a hlavní starost je, aby rostly víc než dosud.

Jelikož žádná tvrdá ani měkká data nejsou, je dobře se uchýlit k logice a úsudku.

Veřejnost, tedy část veřejnosti, nepochybně táhne za dvěma lídry, za Milošem Zemanem a Andrejem Babišem. Vůči Babišovi nasadila sociální demokracie všechny svoje síly s výsledkem, jak se ukázalo, nulovým. Vůči Zemanovi projevuje bezradnost. Neví si s ním rady, jeho špičky se Zemana bojí, vystoupit si proti němu netroufnou, tak mu padoušsky mažou schody.

Jedna i druhá taktika, jak vidno, nefunguje. Jeroným Tejc zřejmě projevil mimořádnou prozíravost, když oznámil s touhle partou rozvod.

Takto napovídá logika a úsudek: Vymezování se nefunguje. Zapůsobil by obrat o 180 stupňů?

Zamysleme se, jak by ten obrat měl vypadat.

Ten by znamenal podporu Miloše Zemana v prezidentské volbě. Tu by jistě potřeboval, když se proti němu postavil protivník, který věrohodně slibuje naplnit konfuciánskou roli titulární hlavy státu, totiž držet v říši klid a mír. Třebaže i nadále Zeman zůstává favoritem, Drahoš je protivník důstojný a pokud bude druhé kolo, bude přinejmenším rovnocenný a pak by Zeman podporu sociální demokracie potřeboval.

Pokud jde o ANO, pak asi by to znamenalo připustit, že dobré ovoce přinesla spolupráce dvou politických nesourodých entit. Jedna je sociální, druhá pragmatická. Jedna rozhazuje veřejné peníze lopatou, jako všechny levicové subjekty, druhá se snaží kasu udržet pohromadě.

Znamenalo by to opustit strategii hnojometu na Andreje Babiše.

Tím pádem to znamená vzdát se myšlenky na vítězství ve volbách.

To ale je dnes silně nepravděpodobné a půjde nyní jen o to, zdali to bude prohra důstojná s velkým koaličním potenciálem a z něho plynoucí pozicí v příští vládě, anebo zda to bude výprask ostudný s následkem rozkolu v partaji a odchodu do potupné opozice.

Zatím to vypadá na tu druhou variantu.