Na jihovýchodním křídle Unie vyvstal očekávaný problém, vyhrála levicová Syriza. Večerní odhady se pohybují od 35 do 45 procent hlasů, takže vítěz bude mít dost síly nebo přinejmenším odhodlání prosazovat své inzerované úmysly. Což jsou lepší podmínky pro splácení řeckého dluhu a omezení úsporné politiky dosavadní řecké vlády.

Jinak jde život a jinak jde sen a známe to i z našich luhů a hájů, že po volbách vítěz prostě označí svoje předvolební sliby jako „mimo ekonomickou realitu“ a jede, jak se dá. Čistě prakticky, Syriza se dostala k moci a pokud by měla udělat nějakou revoluci a Řecko mělo vystupovat – nebo být vyhozeno - z eurozóny, kdo ví, jak by to pak se Syrizou v následných otřesech dopadlo. Takže ztlumení rétoriky se dá očekávat od chvíle, kdy pánové a dámy s kalkulačkami v rukou usednou ke stolu.

Jedno je však nesporné už teď, před oznámením definitivních čísel. Syriza zřejmě vyhrála, a tudíž vyhrála strana otevřeně hudoucí podle jiných not než těch bruselských. Takových stran je po Evropě hodně, třebaže zdaleka ne všechny jsou pravicové. Řecké volby však daly voličů napříč Evropou signál, že se dá žít i bez Bruselu.

Nenálada Evropanů roste a nemůže se to nepromítnout do dalších voleb. Nepřemýšlivý občan si nepřipustí, že primárním viníkem je masivní přerozdělování, vysoké daně, dušení střední třídy a ekonomicky neudržitelný sociální stát. Dá si snadno namluvit, že za stagnaci „může Brusel“ a velmi rád naskočí na melodii kdejakého krysaře. Ostatně, přesně to se stalo v Řecku. Řekové si na svůj sociální stát půjčili a teď na to doplácejí. Už na začátku potíží s Řeckem jsme psali na tomto místě, že s dluhy se v podstatě dá udělat dvojí: buď se zaplatí, nebo se odpustí. Jedno i druhé bolí, ale pokaždé někoho jiného. Syriza bude volit druhou variantu a otázka je, co na to řekne druhá strana.

Ale jak řečeno, toto je jen dílčí problém a ten se asi vyřeší nějakým kompromisem. Avšak vítězství Syrizy znamená kousanec do bruselského zadku a je zde mnoho vlčáků, kteří si taky chtějí hryznout.