Idea spojení STAN a lidovců, dvouokoalice pro nadcházející volby, měla rozumný základ. Lidovci jsou silní jen v části republiky, STAN taky. Když se dají dohromady, pokryjí republiku společně a dostanou se do parlamentu ve větším počtu. Tak nějak to bylo vymyšleno. Neuplynulo ani pár dní a už to začalo skřípat.

Že má to být takhle a ne jinak a do toho přišly výzkumy, že by se dvoukoalice přes desetiprocentní laťku nepřesunula. To je zdrcující signál pro voliče. Námitky jsou ze strany lidovců malicherné a osobní, určitě ne koncepční a věcné. Nikoli však nerozumné. Kalkulujme: Oni mají svých sedm procent více méně jasných. Kdyby – spolehněme se dále na kupecké počty – dosáhla dvoukoalice 14 procent, dosáhli by lidovci téhož – za předpokladu poměrného a rozumného a slušného rozporcování ukořistěného dílu koláče. Takže by byli na svých za předpokladu... nepředpokládaně vysokého vítězství čtrnácti procent ve volbách a to není ani pro zasmání výsledek. Ale předpokládejme, že by k němu došlo. Jaký je závěr? Z toho holportu by zřetelně těžili víc STAN než lidovci, a není tedy divu, že dohoda drhne.

Bylo by dobře to odtroubit. Dobře to nezačalo.

Dálnice v Německu

Kdyby Německo prostě a jasně řeklo: německý daňový poplatník udržuje dálnice, po kterých drandí půlka Evropy. Už toho má po krk, takže ať cizinci jezdí s vinětou na skle. Kdyby toto Německo řeklo, jakým právem by se prsilo Česko a Rakousko, které nutí Němce vinětu koupit? Žádným.

Jenže Německo je v zajetí chiméry jednolitého evropského prostoru, kde není národních zájmů. Navrhuje tedy nordickou lest, jak se tomu říkalo za starého Německa, lidově se tomu říká sviňárna. Že si vinětu koupí všichni, ale Němcům se bude remunerovat. To je trapné a hloupé řešení. Není divu. Vyplývá z iluzivní ideologie, hlásající lež o neexistující jednolitosti.