Skupina rozběsněných horníků vtrhla do budovy bývalého vedení OKD na Prokešově náměstí v Ostravě. Stalo se to při demonstraci havířů proti snižování platů a proti chystanému zavření dolu Paskov.

Tak tohle jsou skutečné problémy. Vedle situace na Ostravsku a dalších žhavých míst naší republiky jsou předvolební sliby zájemců o přístup ke státnímu penězovodu k smíchu. Tady se jde k jádru ekonomického problému a ten se musí řešit racionálně a konsensuálně a nikoli tak, jak si naše politická elita za dvacet let zvykla: kolik kdo dostane ulito, ruka ruku myje, navenek se pohádáme a ve skutečnosti se podělíme.

Je příznačné, že žádný Babiš nebo Okamura neskočil do své limousiny a nepostavil se horníkům v čelo. To by byl volební tahák, kdyby ten či onen či ona (zapomněl jsem na Fantomase české politiky Janu Bobošíkovou, v kritickou chvíli se nořící z krbového komínu anebo zpod kanalizační mříže) přišel (přišla) s řešením a získal horníky na svoji stranu. Už by si mohl obstarávat banánové krabice pro stěhování do Strakovy akademie.

Jenže tahle země žádnou energetickou strategii nemá kromě té, kterou jí chystá Zemanův sponsor Lukoil, a nemají ji jasně zřetelnou v žádné z 24 stran přihlášených do voleb, 17 z toho ve všech krajích.

Situaci netřeba dramatizovat, rozběsnění horníci jsou součástí politického folkloru, ovšem, že to na Ostravsku vře, je mimo diskusi.

Třeba to nějak vyřeší sociální demokracie, až se tamní předáci vydovádějí vzájemným udáváním a podáváním žalob.

Skončila sKarta

Mohlo to možná dopadnout jinak, kdyby šéf exekutivy měl jiné priority než svoji milenku. Od okamžiku, kdy karta pro příjem dávek přestala být povinná, zmizel hlavní závažný argument proti ní, že totiž ne v každé Horní Dolní mají bankomat. sKarta se stala snadným terčem pro bojovníky bez rizika, pro horlivé protestanty proti čemukoli, co zavání čímkoli.

Mám pro ně námět: peníze se budou vyplácet složenkami. Na nich je plné jméno a adresa, proboha, neměl by zasáhnout úřad pro ochranu osobních údajů?