Krásné slunečné počasí zpříjemnilo víkend a bylo tím nejlepším příspěvkem k svátku svatého Václava, tedy i svátku české státnosti. V Praze se při té příležitosti konaly demonstrace a protidemonstrace a některé dostaly přídomek "extremistická". To ovšem patří ke svobodě projevu a svoboda bez krajnosti je omezená svoboda a omezená svoboda je nesvoboda.

Lubomír Zaorálek v televizi pojednal o rozkladu našeho politického systému. Jeho teze jsou nepochybně zajímavé a jeho vstřícnost vůči lidovcům jako žádoucím eventuálním koaličním partnerům sociální demokracie je rozumná, a tudíž vítaná. Partnerem mu byl v televizi lidovecký předseda Pavel Bělobrádek a jeho apel na konsensus v politice je též třeba vítat.

Přesto se zdá, že teze o politickém systému v troskách je mírně řečeno přehnaná. Respektive: něco je systémově v nepořádku, o tom není pochyb, otázka ale je, zdali je to systém. Máme demokratické zřízení postavené na ústavě definující rozdělení moci. Při každém zádrhelu se v průběhu uplynulých dvaceti let ozývaly hlasy navrhující ústavní změny, změny systému. Naštěstí ty návrhy obvykle padly pod stůl, prošla ovšem přímá volba prezidenta se svými devastujícími důsledky – ovšem, zase: není to zhroucení systému. Systém se pouze změnil a nadále bude jiný, nicméně pořád je ústavní a pořád je demokratický.

Co ovšem je v troskách, to jsou politické strany. Očividné je to na občanských demokratech, ale Zaorálkova rodná strana je na tom možná ještě hůř. Co je lepší, nemít žádného předsedu, nebo mít dva až tři, přičemž ten třetí je prezident a pase pro svoji potřebu osobní stranu nýmandů? Důvodů je jistě mnoho. Jan Zahradil, jedna z mála výrazných postav současné ODS, opakovaně a otevřeně poukazuje na propojení strany s podnikatelskou sférou napojenou na státní peníze. To samozřejmě platí o ČSSD taky, jenom to nebylo tolik vidět v době, kdy byla v opozici – ale naplno to jede v krajích, které má všechny pod kontrolou.

Systém se mění, principiálně však narušený není. Vzpamatovat se musí politické strany, ty jsou státotvornou silou zastupitelské demokracie. A jiný typ demokracie, než je ta zastupitelská, možná funguje v brožurkách věrozvěstů, v praxi ho ale nikdo nikde neviděl.