Neděje se prakticky nic a bylo nutno vygenerovati pseudoproblém kolem toho, zdali Zeman svou cestou do Číny náhodou netorpeduje společnou pozici Unie vůči Číně a mnoho lidí nad tím koumá a vždy klopýtne na tom, že Unie žádnou společnou pozici vůči Číně nemá. 

Ani mít nemůže. Unie má společné pozice stran zákazu igelitových pytlíků, ale když se má něco udělat, jako například uzavřít vnější hranice Unie, pozic se jaksi nedostává. Takže Zeman do Pekingu pojede a s mnoha západními politiky si tam nepopovídá, protože tam nebudou. Nic se nestane. On by ani neměl o čem, jejich myšlenkové okruhy se míjejí.

Jelikož je ta superokurková sezóna, komentáře teď komentují jiné komentáře a nevyhnu se tomu ani já.

Vždy s velkým zájmem čtu úvahy Jiřího Pehe. Někdy před týdnem měl na Novinkách stať nazvanou Proletariát globalizace a dovozuje v ní, že prapříčina exodu z jihu na sever tkví ve vykořisťování Jihu Severem. Je to druh úvah, jemuž lze čelit jen protiúvahou a ani jedna, ani druhá strana nebude mít po ruce žádná tvrdá data. Jenom na jednom místě se autor pokouší o jakousi faktickou podporu své teze, a to když vybízí čtenáře, aby si zkontroloval předměty běžné spotřeby a že jsou z velké části vyrobeny v chudých rozvojových zemích. V tom se trochu orientuji a zjišťuji, že velká část všeho, co používám, je vyrobeno v Asii, počínaje mým automobilem, přes počítač až po tenisky na mých nohách. Ono je to na těch předmětech i napsáno. Čtu všechno možné, země původu Japonsko, Korea, Čína, Thajsko, ale nějak tam nenacházím Somálsko, Eritreu ani Libyi, a tak jen marně vzpomínám, kdy jsem četl o thajských uprchlících útočících na Eurotunel. Ale budiž, třeba mi něco uniklo a moje domácnost je předměty původu nigerijského nasycena, aniž bych o tom věděl. Nicméně i pak mi hlava stojí nad doporučením v závěru úvahy, že nápor migrantů bude sílit (teze, s níž souhlasím), pokud se nepodaří změnit systém vykořisťování chudých zemí Jihu bohatými zeměmi Severu.

Zde volám: jak to chce Jiří Pehe změnit, co se musí stát, aby se to změnilo?

Já bych tedy věděl o jednom kroku, který by třetímu světu velmi pomohl, kdyby se totiž odbouraly nemravné dotace evropskému, zvláště pak francouzskému zemědělství a dala se konkurenční možnost zemědělství africkému. Což by asi těžko prošlo.

Ostatně soudím, že stát má mít hajitelné hranice a soustava států s charakterem superstátu má mít hajitelné hranice a že to je směr, jímž by se úvahy měly ubírat spíš, než směrem ke snění o světě rovnosti, světě spravedlivém.