Dobře odpověděl předseda sociální demokracie Jan Hamáček na novou vyděračskou podmínku komunistů. Ti pohrozili, že vládu nepodpoří kvůli zahraničním misím. Hamáček jim přes média vzkázal, že kvůli komunistům neodepíše naše spojence. Správně zareagoval a přehrál míč na jejich stranu.

Jejich požadavky byly pozdní a oba překvapivé. Jeden se týkal účasti ve správních radách polostátních podniků. Předseda Vojtěch Filip se velmi rozhořčuje, když si snad někdo myslí, že tenhle požadavek souvisí s podporou menšinové vlády. Už to samo o sobě je trapný pokus dělat z lidí hlupáky. Filip se ohání výsledky voleb. Komunisté v minulosti měli někdy dokonce mnohem lepší výsledky, než jaké utržili v posledních volbách, a nenapadlo je nárokovat účast na polostátních podnicích. Příležitost zavětřili až teď. Volič aspoň vidí, že „jsou jako oni“, že každý, kdo se i vzdáleně dostane k pákám moci, se nakonec žene k penězovodům.

Pokud jde o účast v misích, to byla od Vojtěcha Filipa vyslovená chyba. Vždy je třeba uvažovat o alternativách, v tomto případě samozřejmě o tom, co by se stalo, kdyby ANO a sociální demokraté na komunistický požadavek zrady aliančních závazků přistoupili. Nepochybujme, že někteří by to ochotně udělali, tím spíš, že naše zahraniční mise nejsou veřejností vnímány bezvýhradně pozitivně a že leckteré alianční akce v zahraničí jsou problematické. Jsou to ale alianční akce. Může se stát, že jednou budeme potřebovat, aby za nás někdo nasazoval kůži. Za celé dvacáté století jsme prožili osmačtyřicet let v okupované nebo napůl okupované zemi plus osmnáct let pod cizí vládou, takže se věru nedá říct, že bychom se mohli těšit z nějaké „splendid isolation“. Zrada aliančních svazků tedy nepřichází v úvahu, přinejmenším zatím, a je velmi dobře, že to první muž sociální demokracie řekl naplno.