Německý ministr vnitra Thomas de Maiziere už v minulosti zastával rozumnější stanoviska než kancléřka Merkelová. Zajímavý je jeho poslední návrh rozdělit spornou agendu týkající se migrantů. Podle tohoto konceptu by se kvóty daly jaksi stranou a další jednání by se soustředilo na metodu, jak řešit žádosti o azyl.

Ty v současnosti řeší Dublinské dohody, v poslední verzi Dublin III. V praxi znamenají, že za žádost je odpovědný stát, do něhož přišel migrant jako první. Přirozeně, že to zatěžuje přímořské státy, konkrétně Řecko a dále Itálii. Pak je logické, že právě tyto státy prosazují myšlenku kvót - přímořské státy, ale také státy s nejštědřejším systémem sociální podpory, jako je Německo, ale i třeba Švédsko.

Myšlenka rozdělení balíku je správná, to jistě bude reakce česká za situace, kdy nám hrozí za naše postoje sankce. Rozdělení ale neznamená, že se problém vyřeší - je to v podstatě jen odklad sankcí, odložení na vedlejší kolej. To je z našeho stanoviska dobře, protože to zmírní protiunijní nálady v zemi, která vnímá členství v uniii čím dál víc jako rostoucí buzeraci než výhodu. Velký otazník ale visí nad tím rozdělením balíku. Sám princip azylu byl vypracován pro individuální případy lidí prchajících před politickým útlakem nebo dalšími tlaky, jako je válka, pronásledování všeho druhu, rasová či jiná nenávist. Takoví lidé samozřejmě existují dodnes a je třeba jim pomáhat. Potíž je v tom, že dosavadní všeobjímající benevolence vyvolalo v mnoha zemích Asie a Afriky cosi podobného zlaté horečce, tedy kolektivní hysterii, jež uvedla do pohybu statisícové masy. Tato skutečnost je principiálně nová. Je evidentní, že ono - budoucí - azylové řízení se musí dít nikoli v první zemi unie, ale ještě na asijském nebo africkém území, a že ilegální uprchlíky je třeba vrátit tam, odkud vypluli, a teprve poté jejich individuální případy řešit.

Zdaleka není jisté, že toto páně de Mazierova reforma obsahuje.

Spíš ne. Takže vše zůstane při starém, jenom se to bude jinak jmenovat.