Jak je to s Martinem Romanem? V našem státě je zřejmě problém zjistit, komu patří plzeňská Škodovka a jestli někdo, kdo pobíral zisk, z něj zaplatil daně. Argument premiéra Nečase, že nelze někoho popotahovat na základě článků v novinách, je ostudný stejně jako směšný. Ostudný a směšný proto, že premiér, jako součást řízení exekutivy, nemá v ruce nic než pár článků v novinách. Za dobu, kdy skandál kolem pana Romana trvá, odešla skupina specializovaných detektivů od policie. Není tedy divu, že jedenáct protikorupčních organizací žádá Romanovo odvolání. Legrační dále je, že v této věci není zdaleka tak slyšet hlas opozice. To proto, že opozice má zásadní a nesmlouvavá až radikální stanoviska, zcela jednoznačně vyhrocená v té věci, komu všemu by se mělo přilepšit živobytí z veřejných peněz a komu by se měly peníze sebrat (samozřejmě takzvaným bohatým). Ve věci korupční a protikorupční je neviditelná a neslyšitelná. Není se čemu divit, se Stanislavem Grossem a Karlem Březinou za zády.

UNESCO přililo olej do středovýchodního ohně

České stanovisko, že že by se palestinská státnost neměla řešit jednostrannými kroky, ale v rámci blízkovýchodního mírového procesu, je naprosto správné a je moc dobře, že Česko hlasovalo proti jednostrannému připojování Palestiny do OSN. Stanovisko by mělo být ale jasnější. Je přece nepřípustné, aby byl přijat útvar, který odmítá žít v míru se sousedem (zřízeným mimo jiné OSN) a snaží se ho vymazat z mapy prostřednictvím neoficiálních militantů i raketovou palbou. Brazílie, Rusko, Čína, Indie, Jihoafrická republika a Francie hlasovaly pro - mnichovanství Francouzů je pochopitelné, když si nechali k sobě nastěhovat miliony Arabů. Velká Británie se "zdržela hlasování. A taková to byla statečná země! Ale opět, lze to pochopit, snaží se vyhnout druhému Ulsteru, tentokrát na Temži.