Evropa, prezentovaná politickým uskupením Evropská unie, je v současné době v zoufalé situaci. Hrozí nebezpečí, že se stane squatem všem rozvráceným zemím třetího světa a všem vykukům z nerozvrácených zemím třetího světa, kteří zatouží po blaženství sociálního státu. Blaženství imaginárnímu, do nereálných rozměrů zvětšených fámou i záměrně cílenou propagandou.

Epizoda se zasedáním ministrů vnitra, a trapná aplikace regulí Lisabonské smlouvy v situaci, kdy neplatí prakticky nic, žádná hranice, žádná autorita, žádný záměr, to je opravdu jen epizoda v turbulentním procesu. Ten může mít mnoho vyústění, napadají mě dvě, krajní: jedno je vystřízlivění z politicky korektního snu, druhé je kapitulace, rezignace na evropské hodnoty vytvářené po staletí za cenu utrpení a útrap generací. Jak už to tak bývá, řešení bude někde mezi.

Česká pozice byla – a trvám, že je – ostrůvkem rozumu v bouři zmatku. Zájmy České republiky hájí česká vláda a lidé vládou pověření. Není pochyb o záměrech této vlády. Dělá všechno pro to, aby se z Evropy nestal výše zmíněný squat, do kterého se naveze kdokoli, komu se zamane. Tím méně pak, aby se squatem stala Česká republika, kterou v danou chvíli – z vůle občanů – spravuje.

Vláda musí vyjednávat, účastní se rozmanitých mezinárodních jednání a účastnila se i neuvěřitelně zmanipulovaného jednání ministrů vnitra. Naši delegáti se tam zachovali čestněji než Poláci, které jsme vždy brali za etalon hrdosti. Ti se podvolili, naši hlasovali proti kvótám. Ale i zklamání patří k životu, jindy jsme zklamali my je.

Ty kvóty, to jsou v dané turbulentní situaci něco, o čem se nebude – netroufnu si na odhad, ale tipoval bych si spíš na týdny než měsíce a mohou z toho být i dny - vůbec mluvit. Dokud to, co se evidentně zmítá v křeči a jmenuje se to Evropská unie, nedokáže přikročit k tomu elementárnímu, totiž ke kontrole vstupu na své území, pak všechny kvóty a nekvóty a závazky nezávazky jsou nesmysl a z kontinentu se stává squat otevřený komukoli.

Česká pozice je opřená o zkušenost z totalitního režimu. Jsme svědky kontinentálního sociálního experimentu podloženého iluzemi, nikoli fakty. Iluzemi o multikulturním tavicím kotlíku, z něhož vzejde mnohobarevný, veselý a produktivní nový evropský národ. Zažili jsme sociální experimenty s rasovou čistotou a sociální experiment beztřídní společností. Proto mnozí z nás jsou velmi ostražití i vůči sociálnímu experimentu s multikulturním řešením.

Co z toho plyne prakticky?

Pozice naší vlády je obtížná, protože je v opozici proti většinovému blouznění – které eroduje a může se změnit po sérii nadcházejících parlamentních voleb. Proto by bylo dobré a dělné vládu v jejím úsilí podpořit.

Všimněte si, že ti chytřejší z opozičních politiků to dělají.