Vláda Petra Nečase udělala mnoho politických chyb a jedna z nejhorší byl způsob církevních restitucí. Nejenže to byla jedna z vnitřních příčin jejího pádu a rozkladu pravice. Stalo se z něho naprosto nesmyslně jedno z ústředních témat současné předvolební kampaně.

Začnu od konce, tedy shrnutím do několika tezích, kdo má sáhodlouhé elaboráty část. Takže nejdřív shrnující teze a pak stať.

Teze:

Teze první: Církve naše společnost nutně potřebuje. Tvoří stabilizační prvek, který nás spojuje s minulostí. Jsme ve stavu civilizačního ohrožení, zostřuje se jakási studenoválčná gerila, čelíme tlaku muslimského světa a zároveň jsme rozkládáni ideologiemi, které bagatelizují a dokonce popírají naše základní hodnoty. Církve nejsou jedinou hradbou, ale bezesporu přispívají jako opora vůči těmto tlaků.

Teze druhá: Církve byly okradeny a je třeba křivdu zmírnit (žádnou křivdu nelze napravit stoprocentně). Vrácení ukradeného majetku je nezbytnost.

Teze třetí: Politická chyba, a podezírám že nešlo o chybu ale o podfukářský úmysl, bylo prosazení teze, že vrácený movitý majetek plus finanční kompenzace postaví do sedmnácti let církve na nohy, takže od roku 2030 nebudou chtít od státu ani korunu a budou žít ze svého.

Teze čtvrtá: Ukradený majetek někdo ukradne, peníze budou prošustrovány a církve budou i po roce 2030 potřebovat finanční příspěvek státu. Ten bude potřebný a nutný, ježto církve potřebujeme bez ohledu na to, kdo z nás je věřící nebo nevěřící, viz teze první.

Stať:

Ono politicky chybné rozhodnutí (naposledy podotknu, že ho podezírám z podfukářského podtextu) vychází z nivního předpokladu, že majetek je jakýsi automatický generátor zisku a že tedy stačí, aby mi něco patřilo a mám vystaráno. Dovolte citaci z článku Tomáše Perglera Církevní restituce: Střelba na špatný terč. Autor píše:

Katolická církev získá restitucemi jako někdejší velký pozemkový vlastník obrovské rozlohy polností a lesů. Jejich následný pronájem nebo přímé výnosy, zejména ze zpracování dřeva, mohou vytvořit základnu budoucích příjmů, ať už katolíci dostanou od státu na náhradách více nebo méně.

Zde máme onu iluzi v plné nahotě. Přímé výnosy zejména ze zpracování dřeva! Ano, lesy jsou výnosné, pokud se k nim přistupuje tak, jak to dělají mnozí současní nájemci – a jak to určitě budou dělat nájemci, jimž církve své nabyté lesy svěří do péče. Tito podnikatelé lesy pokácejí, dřevo prodají a pak podnik zabalí. Máme lesní zákon a máme orgány státní správy, které mají prosadit řádné hospodaření, ale lesní zákon je sankčně slabý a orgány státní správy podplacené. Na církevních lesích vydělají nájemci, o tom nepochybuji.

Hospodaření s lesem, i když je provozováno správně, je nesmírně rizikové s výnosem problematickým. Žiji na venkově a znám poměry v okolí. Ty obce, které chtějí mít své lesy v pořádku, je dotují ze svého rozpočtu. K smíchu představa, že by jim nějaký zisk do obecní pokladny přitekl. No a dotování zemědělství, to je celoevropský problém, dokonce celosvětový. Opět, k smíchu představa, že by církve žily ze svých polností bez dotace. A budovy? Jaké budovy, k čemu, k jakému podnikání? Vždyť je to nesmysl.

Nicméně, toto vše budiž starostí nového majitele, tedy té či oné církve. Nový majitel bude muset hospodařit sám anebo prostřednictvím někoho jiného, ale opět – to budiž jeho starostí a od okamžiku předání nebudiž to starostí státu, ale vlastníka.

Nečasova vláda prosadila nestandardním, dá se dokonce říci nestoudným způsobem přes velmi problematickou většinu v parlamentě ještě i finanční narovnání. Doplatila na to ona i celá pravice a bude na to doplácet ještě dlouho. Stalo se to teď tématem pro levici a pro populisty všeho druhu, ti budou získávat u – většinově ateistické – veřejnosti body. Budou žaloby, právníci si namastí kapsy, i na ostudy dojde.

V roce 2030 si nikdo na nějakého Nečase a Kalouska nevzpomene. Církve tu budou dál, rozhodně nikoli zbohatlé, pravděpodobně ještě chudší než dnes.

Stát je bude muset finančně podporovat. V tom roce 2030 budou pro společnost ještě více zapotřebí než dnes, viz tezi první z úvodu článku. Církve nás váží s historickou minulostí, a nás současný pořád ještě blahobyt a naše současná pořád ještě svoboda nespadly z nebe této generaci do klína: je to výsledek po staletí trvajících útrap a námahy generací našich předků. I ten, kdo má vůči církvím výhrady, nemůže popřít, že církve, ať katolická nebo evangelické, nastolily mravní řád a vztah k práci a principy rodinné pospolitosti a komunitní pospolitosti. To vše vedlo k typu společenské kooperace, z níž vznikl současný blahobyt. Za tento přínos musíme církvím vděčit a musíme je podporovat.

Bohužel, "tento způsob restitucí" byl vůči nim medvědí službou. Církve to přežijí, ale nepomohlo se jim.