Tedy přinejmenším částečně, vláda se nevlídně postavila k poslaneckému návrhu zavírat do vězení lidi, kteří se otřou o prezidenta. Není to překvapení – návrh se potkal s odmítnutím zleva i zprava a diskutovalo se o něm možná až moc na to, jaký nesmysl to je.

Nesmysl, nicméně to je znepokojivé, že s tím někdo vůbec přišel. Dlužno ale podotknout, že prezident a nikdo jiný taky není fackovací panák a otloukánek. Liknavá reakce na vajíčkové bombardování prezidenta a jeho státních hostů byla skandální. Na to věru nebylo třeba žádného speciálního zákona. To nebyla kritika, to byl opovrženíhodný útok. Zrovna tak skandální je charakteristika vandalského zničení prezidentské standarty coby uměleckého činu a politického vystoupení.

Na případu nejapného návrhu zákona, ale ten pořád zůstává otevřený, je jasně vidět ta přežívající touha mít všechno absolutně přesně podle litery zákona. Pak může zákonnost posuzovat robot, to je jedna stránka věci. Druhá stránka je ale horší a jsme s ní konfrontováni každou chvíli: že totiž je džungle zákonů tak hustá, že se interpretace mohou zásadně lišit a jsou mnohdy protichůdné. Jeden soud posílá člověka na osm let do vězení a druhý ho osvobodí a prohlásí za nevinného a oba soudci jsou právníci a studovali stejné paragrafy. Vtipu, že dva právníci mají tři právní názory, se můžeme zasmát, ale je spíš k pláči – proto, jak je pravdivý.