Není pravda, že nemáme ministra zahraničí, máme hned tři: Hamáčka, který zaskakuje za Pocheho, který se jím nestane, Zemana a především Andreje Babiše, který to stíhá všechno. Někdy ale nemůže být všude, a tak se stalo, že europoslanci za ANO hlasovali pro to, aby šlo Maďarsko na hanbu. Jako kdyby neměli v kapse telefon!

V europarlamentu panovala v této věci pogromistická atmosféra a dojaté poslankyně se po úspěšném výstřelu popravčí čety objímaly. Babiš se od takového aktivismu očividně distancuje a nepřímo se vysmál odsudkům Polska a Maďarska coby hrozbám demokracii. Navíc věcně podotkl, že poslední slovo budou mít stejně členské země, čímž jasně dal najevo, že se Česko k ostrakismu nepřidá a nebude hlasovat jako stát pro to, aby šlo Maďarsko z kola ven. Podobně principiálně neprincipiální stanovisko má k sankcím proti Rusku. Na čerstvé schůzce ústavních činitelů se přihlásil k důvodnosti sankcí a zároveň dává najevo lhostejnost.

Je to stejně bezpáteřné jako věcné. Maďarsko je ostrakizované pro svoje ideové postoje, které jsou v opozici proti převládajícímu duchu současného osazenstva Evropského parlamentu a Evropské komise. Za tyto postoje je Maďarsko kritizováno. Pokud jde o sankce, jejich účinnost je krajně pochybná a mají jediný smysl – vyvolat dojem, že EU má na Rusko nějakou páku. Přitom to reálné, co na Rusy platí, je jasné stanovení čáry a jednoznačné posílení čáry – a to nedělá Evropa, ale Amerika, když nasazuje vojáky v Pobaltí a Polsku a – naposledy – na německé východní hranici. To by mělo pro nás být mementem velmi hrozivým. Je to samozřejmě dědictví hanebnosti kolem radaru v Brdech. Nicméně soudnému člověku by se spalo lépe, kdyby ty jednotky byly u Čierné nebo aspoň u Uherského Hradiště.