Je třeba značné zaslepenosti k ignorování faktu, že evropský kontinent se stává pouhým přílepkem v globalizovaném světě, navíc přílepkem rozdrobeným na národní státy. Ty jsou politicky samostatné, ovšem ekonomicky provázané. Je tedy logické, že politická integrace musí následovat integraci hospodářskou a technologickou. V tomto smyslu je celý vývoj evropského sjednocování logický a přirozený. Lisabonská smlouva je další a jistě ne poslední krok v tomto směru.

Občan by měl být v tomto procesu obezřetný v několika směrech. Pokud jde o národní euroskeptiky, měl by si klást otázku, "proč to ti lidé dělají". U nás to jsou komunisté a nacisté, tam je to jasné, cítí se zásadně ohroženi, a celkem právem. Proč u nás tolik horuje proti evropské integraci Václav Klaus, o tom se spřádají různé teorie s větší či menší mírou pravděpodobnosti. Na slogan o "svobodě" bychom měli být mimořádně citliví. Čím vznešenější je heslo na praporu, tím větší padoušství obvykle zakrývá.

To vše neznamená, že bychom neměli být obezřetní i vůči Bruselu. Občan musí být obezřetný vůči jakémukoli panstvu, ať je, kde je. V tomto smyslu je nápadné, že politici - vposledku i němečtí - kladou tolik důraz na samostatnost národních parlamentů, místo aby trvali na zásadě subsidiarity, tedy na zásadě, podle níž má rozhodování být svěřeno politickému útvaru toho nejnižšího technicky kompetentního stupně. A v této souvislosti si vzpomeňme, že Václav Klaus byl proti zřízení krajského systému stejně divoce zaujatý, jako je dnes vůči Lisabonské smlouvě. Náhoda to asi není. Stejně jako si kapři nevypouštějí rybník, politici neradi pouštějí jakékoli otěže z rukou.

Úloha Evropské unie a jejích orgánů má být ve vytvoření hospodářského prostoru schopného čelit globálnímu tlaku. Hospodářství se nedá nepřekročitelně oddělit od politiky vnitřní i zahraniční, od politiky branné, ale už bych pochyboval o "kulturní politice". Ostatně, o té pochybuji i na úrovni "národního státu", ale to je jiná kapitola. Stručně a závěrem: starejte se o kontinentální věci, ale do věcí, které ošetříme sami, do nich nemluvte.

Pokud je toto "eurorealismus", pak ho podepisuji všema deseti.