Skutečnosti je jiná. Praha je stát ve státě, je to moderní dynamický organismus, pracuje se tu víc než jinde, žije se tu víc než jinde a myslí se tu jinak než jinde. Takže v Praze jen málo koho napadne, že si za cenu třiceti korun strčí na krk rudý chomout. Tak by tomu bylo, i kdyby primátorem byl někdo jiný.

Míra korupce není v Praze nižší než jinde. Na významných místech veřejné správy najdete v Praze figury, které budí obecný posměch. Jenže lidem to v Praze asi míň vadí a nespojují padoušství těchto osob s politickou stranou. Tím spíš, že pražští padouši se přisají k tomu prsu, z něhož budou prýštit veřejné peníze, ať bude mít bradavku modrou nebo rudou.

Co bude dál? Paroubkův jásot na téma "vláda končí" je samozřejmě pouhá velkohubá rétorika. Vláda bude pokračovat v práci, jenom ta závaží na nohách bude mít těžší. Nelze si představit, že by Julínek pokračoval ve své doposud úspěšné zdravotní reformě. Naopak si lze představit, že bude Topolánek svržen klikou Pavla Béma podporovanou Klausem. Někdo by měl Topolánkovi poradit, aby nejezdil do Sarajeva. Dvakrát to stačilo.

Parlamentní volby budou za necelé dva roky. ODS, ať už ji povede Mirek nebo Pavel, dostala lekci: slibuj, bez ohledu na to, zda jsi ochoten nebo schopen sliby plnit. Churchillovské slzy, pot a dřinu dokázali spolknout jen Angličané, a to ještě museli mít luftwaffe nad hlavami. Český volič je ochoten spolknout jen vepřo knedlo zelo a bude volit toho, kdo mu k tomu slíbí pivko zadara.

Je to poučení - a pokud se ODS takto nechá poučit, bude to ten nejhorší dopad těchto voleb.