Většinou sto dvou hlasů odmítla sněmovna Okamurův návrh zákona o obecném referendu. Kéž by tomu tak bylo i příště, až někdo s podobným návrhem přijde. Referendum je naprosto specifické vyjádření občanské vůle ke specifickým otázkám. Hlasovali jsme o vstupu do Evropské unie, protože vstup se bezprostředně týkal každého občana. Patrně se bude hlasovat o přijetí eura. Už to je samo o sobě problematické, protože k přijetí eura někdy v budoucnosti jsme se už zavázali a bylo by to tedy hlasování o dodržení či nedodržení závazku už učiněného. Nicméně takové referendum má svoji logiku a lze o něm diskutovat a jako o ojedinělém případu pak hlasovat ve sněmovně.

Obecným referendem by vznikl mechanismus, který by nepředvídatelně fungoval za nepředvídatelných okolností a spustil by stavidla demagogie a vášní. Na toto místě jsme se mnohokrát vyjadřovali proti ideji přímé volby prezidenta a vývoj všechny výhrady potvrdil jako správné – a to ještě nejsme úplně na dně, v budoucnu to může s volbou prezidenta dopadnout mnohem hůř.

Referendum je přitažlivé pro milovníky náhlých řešení. Žádné tlachy v parlamentě, jasné otázky, každý má svoji hlavu, ano nebo ne, je to jako facka.

Uvážlivému na tom vadí právě to, že je to jako facka. Máloco bývá černobílé, na máloco se dá rozumně udělat jednoznačný názor. Parlamentní projednávání se svou zdlouhavou procedurou vede ke kompromisům a právě tyto kompromisy vycházejí vstříc širším občanským vrstvám.

Je znepokojivé, že se strana demagoga typu Okamury dostala do parlamentu, to je špatné znamení. Je ale dobře, že Okamurův zhoubný nápad neprošel. Je vidět, že ještě není opravdu zle.