Patří to k politickému folkloru, že Bohuslav Sobotka je pro odchod čili vyhazov celé současné vlády, avšak když se premiér rozhodne někoho vyhodit, vehementně se ho zastává. Nicméně je pravda, že důvody k Fuksovu odvolání zřetelné nejsou, když odhlédneme od toho, že Věci veřejné žádaly Fuksovu (a Vondrovu a Kalouskovu) hlavu už v souvislosti s vyhazovem jejich ministrů spojených s Bártovou bezpečnostní agenturou.

Je zřejmé, že důvody jsou tedy převážně politické. Snaha premiéra Nečase je zřetelná. Chce si upevnit pozici v situaci, kdy v rozhádané vládě nemůže věřit prakticky nikomu a kdy mu židli podřezávají i vlastní spolustraníci. Je to varianta na Titanik. Tenkrát se na palubě tančilo, dnes se na palubě boxuje.

Debata o řeckém bankrotu

V novinách čteme učené elaboráty laureátů Nobelovy ceny za ekonomiku a tyto kapacity se často liší v názorech o sto osmdesát stupňů. Přitom, jak se zdá, události dávají zapravdu tezi, kterou jsem tu formuloval, když to všechno začínalo. Co se dá dělat s dluhem? Musí se buď zaplatit, nebo odpustit. Tam to tedy směřuje, někam "mezi to".

Jenže tím hlavolamy nekončí. Ten druhý, závažnější, zní: dluhy nějak vznikly. I kdyby se zcela smazaly, vzniknou rychle nové, jelikož nezmizely příčiny vzniku těch dluhů. Zdá se ale, že se o tom vůbec nemluví! Po Řecku se chce šetření, jenže šetřením ještě nikdo nezbohatl. Bohatství přinese jenom výkon a když je to s výkonem špatné... pak je to špatné se vším.