Má Zeman odejít?
To bylo jedno z témat minulého roku a debata se rozproudila poté, kdy Zeman nahrál svým nepodporovatelům svými slavnými Hovory z Lán. Komentátoři začali mudrovat, kdo by ho měl nahradit, že snad Šimon Pánek nebo Tomáš Halík.
Není snadné si vymyslet absurdnější a realitě vzdálenější debatu. Miloš Zeman je bez nejmenší pochyby řádně zvolený prezident České republiky. Může umřít a pak přestane být prezidentem, stalo se to Gottwaldovi. Mohl by podat demisi, jako abdikoval Gustáv Husák a taky Václav Havel z funkce prezidenta Československé republiky. Odvolatelný je na bázi ústavní žaloby obou komor parlamentu, ústavní třípětinovou většinou. Má nárok v roce 2018 znovu kandidovat do úřadu a teprve pak může přijít chvíle pro Šimona Pánka, Tomáše Halíka nebo kohokoli z nás, pokud splňuje ústavou stanovené podmínky a sežene dostatečný počet hlasů.
Ona celá ta bouře ve sklenici vody, jakkoli je to Zeman, kdo sklenicí s neomaleností sobě vlastní zacloumal, svědčí o hlubokém nepochopení principů parlamentní demokracie. Zeman byl zvolen a to je třeba respektovat. Standardně ho lze vyměnit jen zase volbou za ústavních podmínek.
Zdá se, že přežívá poněkud pokřivené pojetí pojmu demokracie – že je to režim, kdy může každý plácat páté přes deváté.
To jistě může, ale podstatnější je jiný rys demokracie – že je to režim postavený na definovaných pravidlech, jež je třeba respektovat, ačkoli se nám výsledky nemusí líbit.
Takže i ta věta „Miloš Zeman není můj prezident“ je pitomá.
