Jo, to by se to glosovala politika, kdybychom věděli, jak dopadnou podzimní parlamentní volby! Jelikož to ale nevíme, nezbývá než tápat v mlhách. Jedinou jistotu máme, že totiž v současné politické náladě nejen Česka vítězí i nepochopitelné a ztřeštěné varianty.

Právě takovou se zdá býti proponovaná dvoukoalice Starostů s Lidovci.

Páně Gazdíkova idea byla v podobě volební strany. Což byl nápad přinejmenším na první pohled rozumný. Nové, doposud neznámé politické subjekty udělaly u nás dvakrát díru do světa. Poprvé to byla Věc veřejná a podruhé ANO. Věc veřejná zkrachovala kvůli neserióznosti hraničící s mafiánstvím, ANO je teď ohroženo skandálem, proti němuž je aféra paní Nagyové s kabelkami opravdu slabé kafe: ukázalo se, že nezkorumpovatelný finanční magnát má příjem z nezdaňovaných dluhopisů, jež nakoupil od své vlastní firmy, aniž bylo zřejmé, kde na to vzal a zdali je opravdu své firmě zaplatil. Čapí hnízdo je vedle toho opravdu jen nepodstatné pírko. V atmosféře kulminující nedůvěry by tedy nová volební strana mohla mít velmi slušnou šanci na – aspoň – pět procent nezbytných ke vstupu do parlamentu.

Lidovci ale v sobotním sněmu projekt odmítli. Přitom nebylo nutné, proboha, aby svoji stranu zrušili, volební stranu mohli personálně plnit a svým vlivem podpořit. Místo toho volili dvoukoalici a tím posunuli laťku do výše deseti procent. Oni sami tak vysoko nikdy nevyskočili a u Starostů se vlastně neví, jak vysoko jsou schopni skákat.

Pokud to tak dopadne, přičemž není jisté, že se to stane, a do voleb půjde dvoukoalice, může se stát, že nenaplněný limit se stane vítanou kořistí pro ostatní strany, jež si ho proporčně rozdělí. Třeba si na své přijde i Okamura a půjde do koalice s Hnutím ANO zvoleným lidmi, kterým finanční skandál šéfa hnutí nevadí.