Pro nás je to zpráva dobrá, v tom, co neobsahuje - tedy bezprostřední kapitulaci amerického pohledu na protijadernou obranu. Takzvaný "radar" coby politický termín není totiž nic jiného než "sféra vlivu". Americký radar v Brdech neznamená pro Rusy žádnou hrozbu. Je to Rusům jen záminka, proč vstupovat do vnitřních záležitostí Polska a Česka, záminka proč jim vnucovat ruskou vůli - a taky prostředek, jak posilovat proruskou pátou kolonu v těchto zemích.

Obama za své návštěvy od radaru neustoupil a dosáhl toho, že Rusko přistoupilo na kosmetickou úpravu rovnováhy sil. Pokud bychom to nenazvali "vítězství¨, rozhodně to není prohra, a je to řešení natolik důstojné, že se dá mluvit o vítězství obou hráčů. Navíc Rusové souhlasí s přelety amerických letadel do Afghánistánu. Nicméně Obama prohlásil, že Spojené státy provádějí v otázce protiraketového systému zásadní revizi svých představ. To může znamenat leccos.

Pokud by to znamenalo, že obě mocnosti budou vyvíjet společný systém a pokud by to znamenalo, že jejich vojenské síly budou aktivně spolupracovat, byla by to nesmírně příznivá zpráva. Pak by se dalo věřit, že nehrozí recidiva studené války. Ze strany USA je ruka podaná ke spolupráci jasně zřetelná. Ze strany Ruska tak silné signály nevidíme, spíš je zde cítit neracionální podezíravost a nostalgie po starých komunisticko-imperiálních časech. V tomto smyslu uváženo je to, čeho jsme vzdálenými svědky americko - ruských jednání v Moskvě, začátek hry s vyústěním v nedohlednu.