V ryku boje kolem Heleny Válkové, solidní to aspirantky na post ombudsmana, leč s nepříjemným a tuze zraňujícím škraloupem z dávné minulosti, zapomnělo se na otázku, kdo vlastně by měl, medle, tím ombudsmanem být, když ne Válková.

Situace je asi taková: máme tu stranu kamenující, každý vržený kámen pak slouží kamenometači jako podstupínek k vyvýšení se, dále pak stranu Válkovou obhajující. Zbývá strana třetí. Odhaduju ji na počet asi tak na 9 999 900 občanů za předpokladu, že je nás v republice deset mega. Té třetí straně je naprosto jedno, kdo ombudsmanem bude, nebo nebude.

Do této situace vstoupil náhle oživený Miloš Zeman a navrhl na ombudsmana Stanislava Křečka.

Je to návrh očividně rozumný. Stanislav Křeček sloužil jako zástupce ombudsmanky Šabatové a slouží mu ke cti, že se celou dobu dokázal ovládat a žádný výbuch nebyl zaznamenán. Má plnou kvalifikaci podpořenou praktickou zkušeností. Co tedy brání jmenovat Stanislava Křečka?

Dvě věci. Ta jedna je dlouhodobá: zastává praktické realistické názory. Zatím na něho nebylo vidět natolik, aby proti sobě popudil aktivistická média, ovšem to by se prudce změnilo, kdyby se ombudsmanem stal.

Druhá věc je čerstvá – doporučuje ho Miloš Zeman. To je polibek smrti a realista Křeček jistě smutně zaplakal nad tou zprávou, když mu ji doručili. Teď už se dá jenom čekat, kdy na něho vyplyne, že s pionýrským šátkem na krku zpíval častušku u vánoční jolky.