Býčí zápasy, jak se provozují ve Španělsku, nám dávají jakousi představu o tom, jak asi vypadaly gladiátorské zápasy. V Barceloně se konal poslední autentický býčí zápas v Katalánsku. Provázely ho okolnosti, které jsou pro dnešní dobu typické.

Sto osmdesát tisíc lidí podepsalo petici podporující zákaz býčích západů. Katalánský parlament tlaku veřejnosti ustoupil. Poslední býčí zápas se pak těšil obrovskému zájmu veřejnosti. Jak to všechno jde dohromady?

Kdo z nás jí maso, pak samozřejmě se účastní na zabíjení zvířat. Bonmot jedlíka bifteku „to se jí zahojí“ je opravdu krutý žert. Biftek je vyjmut z těla zabitého zvířete. Řezník na jatkách dělá totéž, co toreador v aréně, tedy zabíjí zvíře. Lze oprávněně pochybovat o tom, že by kráva putující na jatka na náklaďáku nacpaná v úzkém prostoru spolu s dalšími zvířaty pološílenými hrůzou (kráva má inteligenci vyšší než průměrný český politik) byla šťastnější než býk nahnaný do arény pikadorům a toreadorům pod ruku. Technicky vzato, nemá asi ten katalánský zákaz koridy velký význam z hlediska zvířecího osudu.

Zde můj názor, myslím si, že ze smrti by neměl nikdo mít radost. Ve světě, kde byli vyvražděni predátoři, musí stavy zvěře v lese regulovat lidé, tedy profesionálové. Hnusné je zabíjení zvířat pro zábavu. A je jedno, zdali je to z posedu anebo to dělá najatý profesionál v aréně. Je to hnusné a je tedy dobře, že tomu byla učiněna přítrž aspoň v té Barceloně.